kolmo do země 50 kroků od stolu. Kněz vykřiknuv »Hulá« nebo »Holá« má nad kohoutem obšírnou řeč a vyslechne jej. Kat setne na oko jen kohoutu hlavu. Na to holomek vezme kohouta a přiváže jej ke stromu májovému, který vzdálen jest na 50 kroků od poklopeného sudu. Když mládenci potaneovali, zavážou jednomu po druhém oči a jdou s ním třikráte dokola okolo sudu; při tom hudba hraje pochod. Do ruky dají mládenci cep nebo kyj, a on kráčí ke stromu májovému tlouci kohouta. Když se ho chybil, nastoupí druhý, třetí atd. až do dvanáctého. Když se ho všichni chybili, nastupují po druhé 2 nebo 4 mládenci najednou, až ho někteří udeří. Když kohout byl udeřen, běží katův sluha, podřeže kohoutu krk, vypustí z něho krev a šplíchá po lidech jeho krví, omývá a kropí lid krví jeho. Mládenci, který zabil kohouta, dají do ruky kytku, postaví jej na stůl a přejí mu zdraví a štěstí atd.; ostatní mládenci nesou jej se stolem při hudbě a zpěvu až do hospody.

V hospodě postaví jej se stolem doprostřed kola; mládenci a družičky chytí se za ruce a tancují při zpěvu dokola okolo něho. Když potaneovali, sleze vítěz se stolu. Na stůl položí zabitého kohouta a nad ním zavěsí ku stropu kytku. Pokud trvají posvícenské radovánky, leží na stole kohout a nad ním visí kytka. Teprve při závěrce plesu před slunce východem požívají toho kohouta uvařeného mládenci se svými družičkami (1. c. I. 408.)

Na Rakovnicku, Berounsku, Litoměřicku, Plzeňsku atd. stínali a tloukli na začátku století XIX. každoročně kohouty o posvícení, i jindy, jak uvedeno, takto: Pokaždé odpravovali červeného, někde strakatého nebo jakéhokoli kohouta lapili, nikdy však černého. V Karlině obětovali vždy bílého kohouta. Mládenci přinesli kohouta do hostince v obci, kdež držel jej nejstarší družba ve svých rukou.

Nad kohoutem jistý muž z Podmokel, jménem Kalous, jenž tu dělal a představoval plampače, tato slova promluvil: »Ty Martine kohoute! tys hospodyněm lezl do síně a do kuchyně; nepřišeFs sám, ale ještě čtrnáct slepic za sebou's volal. Tu jsi všelicos smlsal. Ony sobě na tebe kolikráte naříkaly, zvláště že za tvého panování nad slepicemi vejce skrovná a jalová obdržují, že's tvé sestry pokoušel a s bratry se často rval; ba i matku vlastní a sestry své poštípal; že's z cizích dvorů a od vedlejších sousedů slepice k sobě vábil a svolával, s kterýmťs škodu na zahradách a na polích hospodářům a hospodyněm dělal; že's mnoho ječmena s slípkami svými sezobal a drahotu v ječmene udělal, kteréhož se sládkům na vaření piva nedostalo; tím během nápoj ječmenový stal se slabším a dražším, a toho's ty všeho příčinou. Tys po něm zbujněl. Za tou příčinou tvých vejstupků a poklesků, jichžs mnoho natropil, musíš zemříti.«

Nyní ustrojí se kohout ozdobně, jak svrchu jest podotknuto, a uváže se na tyčku tři lokte dlouhou. Družba nese kohouta uprostřed čtyř mládenců a pěti družek nad zástupem, aby jej každý viděl. Družičky v průvodu oplakávají kohouta; mnohá pláče nad ním srdečně, mnohá jen přetvářeně. Na Podmoklech postaví se lid obecný na návsi u rybníčku (bývalé trdlice a šatlavy), dva plampači v dlouhých a bílých košilích jej