Ortel kohouta Krokodára: »Tento kohout Krokodár pochází z vysokého rodu z Vaječníkovic, vyseděla ho jeho matka pí. kvočna v obci Se-nařově, panství blíže Komína v kraji Hambalkovském. Tento kohout Krokodár, dokud ještě ve vejci byl, nic dobrého nečinil. Kloval on svou matku paní kvočnu tak, že ona celá ulekaná z hnízda utíkala. Když povyrostl, vodil on jiným hospodyním slepice na hnízda, takže z toho mnoho hádek a různic povstalo. A co ještě jiného provedl; mnoho nevinných kuřátek pokazil. Jednou pravil: »Pojďme do rychtářova ječmene, rychtář není doma, jel ráno do Jičína.« Při tomto činu byl postižen, polapen, svázán a k soudu ptačímu odveden, zažalován a souzen jest. Ptačí soud byl svolán v plné síle k poradě. Jemu předsedali: Pan Houser ze Stěbe-tarova, p. Páv z Pěknopérova, p. Krocan ze Zlobilova, p. Orel z Dlouho-křídlova, p. Havran z Gernokrkova, p. Holub z Vrkanova, p. Stehlík z K vikářova, p. Vrabec z Čimčarova, p. Kos z Pískarova a j. Když se sešli v hromadu, pustili se v poradu a jeden přes druhého křičel, že kohout Krokodár zemřít musí. Kohout Krokodár když viděl, že zemřít musí, vymínil sobě ještě jednu kratičkou dobu, co by mohl svoje poklady, svoje vlastnosti a konečně svoje tělo rozporučiti a potom zemříti. Budu prosit všecky pány a dámy, aby každý pamatoval, co komu doporučím, aby tu věc v náležitém pořádku obdržel. Jednou hrabal jsem na jednom kopci a vykopal jsem tam velkou truhlu a v té truhle všechno, co v ní jest. Z toho odporoučím: Každému panu hostinskému jednu velkou lampu, do které si může denního světla nachytati a ona mu bude svítit, a kus dvojaté křídy, aby mohl o svatbách a o posvícení hostům hodně připsati. Každému pánu: pár nových kalhot, u kterých nic jiného neschází, jenom dva lokte sukna a to ostatní dobré jest; jednu vestu dobrou, jakou si kdo přeje, záda jsou dobrá a přednice si může koupiti; jeden pár krásných bot, nic jiného jim neschází, jenom vrch a podešvy si může koupiti; jednu košilí dle nejnovější módy, nic jiného jí neschází než ná-prsenka a rukávy, ostatní dobré jest; jeden klobouk nové módy, dobrý, jen mu střecha schází. Svůj hlas odporoučím pánům zpěvákům, aby mohli hodně zpívati; své ranní vstávání mládencům, aby nezaspali; svůj zobák pánům hudebníkům na náhubek do klarinetu, neb hodně tvrdý jest; svůj hřeben rozcuchaným panenkám, aby se mohly učesat; svoje peří mladým ženuškám do peřinek; svoje drápy zlým hokyním, když se začnou vadit a prát, aby se měly čím podrápat; svoje střeva basařům na struny; svoje chutné maso pánům labužníkům, aby jim dobře chutnalo. Vše rozporučeno a dokonáno. Žádám pány hudebníky, aby na rozloučenou nějaký ten kousek zahráli a já poslouchati budu. Žádám všecky panenky a dámy, aby se za mne nestyděly, vesele si zatančily a mě u hudebnického stolu navštívily.«

****

Tak odříkáván byl tento ortel při posledním stínání. O posvícení v Kunraticích u Jilemnice brzy po poledni shromáždily se na návsi všechny slavnosti se súčastnivší osoby i diváci. Na saně ta-