Vedle národního umění, jež rozkvétá v krásné plody na lidovém duchu v malířství, v hudbě i v literatuře rozvíjí se studium lidovědné hojnějším, všestrannějším a přesnějším sbíráním materialU) jež je provázeno sledo-váním jasněji viděných cílů. Práce počíná se organisovati a specialisovati.

Jedním směrem nese se ona, dlouholetá již snaha, prozkoumat, co nejvíce vytěžit po umělecké stránce z pokladů, nahromaděných naším lidem. Náprstkovo museum v Čechách první projevovalo tyto snahy a práce prof. Kouly a pí. Tyršové razily tomuto hnutí, jež mělo stále na mysli obrození českého umění navázáním na umění našeho lidu, s úspěchem cestu. Na Moravě dnes na příklad Jurkovičova práce nese se hlavně tímto směrem. Všechno toto umělecké snažení přirozeně hlavní sklonnost projevilo к umění výtvarnému, к oněm skvostům umění textilního, keramického, obrábění dřeva a kovu, v němž projevovala se především práce českého ducha.

Jiným souběžným směrem jde hojné získávání a uchovávání materiálu. Činnost tato, majíc především lidopisnou a konservující snahu, projevuje se v museích a v horlivé činnosti jednotlivců, po literární stránce je typický pro ni především Zíbrtův Český lid, prof. Niederlem a Zíbrtem svého času založený, neb Bartošovy sbírky literární, Janáčkovy hudební, Klvaňova činnost na Slovácku Moravském, činnost musea v Olomouci| neb Socháňova na Slovensku Uherském. Cokoliv je význačno pro život lidu, pro jeho kulturu a jeví souvislost s minulostí, zapisuje se, sbírá a zkoumá, a celé toto především ethno-grafické studium, směřujíc se zálibou ke kultuře, zvykům a obyčejům lidu, hledí přesně získat všecek takový materiál, který by byl dokumenty к vy-ložení základních rysu českého života našeho lidu po stránce kulturní.

V Národopisné Společnosti Československé přidružila se к těmto směrům nová snaha po vědecké činnosti lidopisné, která vycházela ze snahy po organisaci a přesné kritičnosti lidopisného studia. I tato snaha je nutná, má-li česká lidověda prospívati ve všech směrech. Je potřebí hojného kontaktu s cizinou, přehledů národopisné činnosti slovanského i západního světa, je potřebí obšírných referátů, obsáhlé, co nejúplnější biblio-grafie, je potřebí stálého dorozumívání a uvažování o otázkách základních, methodických, organisačních. Jména pracovníků v tomto oboru jsou čtenářům Národ Sborníka známa.

Národopisná výstava Českoslovanská r. 1895, jejíž počátky jsou zároveň počátky Společnosti Národopisné, vzbudila rázem nejširší zájem pro památky národopisné a život lidu, ukázala nesmírné bohatství věcí ještě zachovaných a přispěla к jejich udržení a uložení na bezpečném místě, jímž se stalo Národopisné Museum Československé, spravované napřed zvláštní Radou musejní, později pozměněnou Společností Národopisného Musea Česko-slovanského.

Od výstavy uplynulo již desítiletí. Za tu dobu ochladlo sice poněkud v národě prvopočátečně národopisné nadšení, za to však upevnil a prohloubil se opravdový zájem o život a činnost našeho lidu. Náprstkovo Museum i Museum království Českého pokračovala zatím v pilném sbírání uměleckých vzácných prací lidových, a po všech zemích lidu českoslovanského vznikla musea i sbírky jednotlivcův, uchovávající dokumenty českého lidového života. Zvlášť Morava a Uherské Slovensko staly se ohromným bohatstvím dochovaných i dosud vytvářených prací netušeným pramenem českého umění.

A všechna ta práce dnes tak horlivě podnikaná, stále, ať již jde za kulturou, či uměním, či literaturou lidu, chce na konec sloužiti oněm dvěma cílům, jež měla Němcová: nalézt v umění a životě lidu živý pramen к obrozo-