vání českého života i umění a pak přinést lidu všechno dobrodiní kultury i osvěty bez škodlivých vlivů je provázejících,

Jen že dnes již přesněji dovedeme rozeznávati tuto obojí práci, jsme kritičtější, a díváme se také pozorněji a s náležitým pochopením na práci předchozího století.

Víme, že bude potřebí současně vytěžiti z umění našeho lidu to, co se z něho ve všech oborech vytěžit dá, a starat se se vším úsilím, aby to umění, jež z českých duší roste, rostlo též na českém podkladě a z pramenů české půdy. Víme však též, že ony vrstvy národa, jež dnes nazýváme lidem, mají potřebí naší stálé, úsilné a nové péče, že je potřebí nejen sledovat jejich život, ale starat se, aby život ten byl snesitelný a radostný, aby postaráno bylo o zaměstnání a příležitost ku vzdělání pro všechny naše lidi.

К obojímu cíli však možno pracovati úspěšně jen tehdy, pokusíme-li se současně, kriticky a úplně vytěžit z látky, kterou dosud máme před sebou a kterou ještě podaří se sebrati, co se z ní vytěžit dá. Je potřebí kritické revise eelé národopisné práce devatenáctého věku, a je potřebí zároveň shrnout výsledky pod zorným úhlem oněch tří směrů jimiž dnes naše národopisné studium se béře a postavit tak pevný základ к dalšímu rozvití českého umění a českého života.

Doba je dnes zralá к takové práci. Je dosti zkušených a s láskou pracu-jících odborníků, je dosud živý zájem v nejširších vrstvách pro takovou práci — a konečně je již svrchovaný čas, aby národopisné studium, chce-li užiti svého vlivu, učinilo tak v době nejbližší, dokud není pozdě.

Národopisný Věstník, který dnes vychází na místě dosud vydávaných publikací Společnosti, Věstníku a Sborníku, chce vším svým úsilím usku-tečnění takové práce připravovati půdu, hledě zároveň doplňovati lidovědnou činnost ostatních našich publikací národopisných. Z téhož hlediska přistoupí naše Společnost к vydávání České Vlastivědy.

Prof, zdejší německé university, dr. Jindřich Rauchberg, známý svými pozoruhodnými populačně-statistickými pracemi o poměrech českoněmeckých a zejména svou zevrubnou »jazykovou mapou Čech«, loni vydanou, podnikl v obsáhlém díle »Der nationale Besitzstand in Böhmen« (nákl. Dunckera & Humblota, Lipsko 1905, cena 28 Mk.) záslužnou práci, soustavně a podrobně zpracovati všechen novější materiál o sčítáních lidu a měně obyvatelstva po stránce národnostní pro král. České. Je to vůbec první, tak široce a soustavně založená práce, i pokládáme za důležito seznámiti české čtenářstvo aspoň s hlavním obsahem jejím.

V úvodní hlavě spisovatel probírá nejprve methodu statistického šetření národnostního, ukazuje, jak starší pokusy, více méně soukromé, spočívaly na národopisu, který byl jaksi předchůdcem statistiky na tomto poli, a jak teprve od r. 1880 pod heslem obcovací řeči zjišťovány u nás při sčítání lidu úředně poměry jazykové. Starší, na národopisné methodě založené pokusy jsou tu co možná úplně vypočteny a také co do hlavních výsledků o poměru obou národností v Čechách uvedeny. Tak na př.: Šafařík udává pro léta 1840 až