Takto vypadají »v jasných, ostrých číslicích« známé každodenní nářky Němců na zaplavování úřadů veřejných Čechy, zejména i v německých krajích! Zároveň vidíme, že sklon Čechů к tak zv. studovaným povoláním (»sklon к slouzeni«) není poměrně o nic větší než u Němců, aspoň v krá-lovství. [Cifry moravské jsou nám Čechům ovšem daleko nepříznivější; tam sklon ke sloužení je u Němců daleko více vyvinut. A což teprve, kdybychom mohli přihlížeti jen к vyššímu kvalifikovanému úřednictvu ř]

Potom spisovatel spojuje ještě zajímavé některé kombinace povolání s důležitými momenty demografickými (jako s vyznáním náboženským, s po-hlavím, stářím i stavem rodinným).

Pro Prahu připojuje ještě zvláštní kapitolu, o átatistice domácnostní a rodinné ve spojení s povoláním a obcovací řečí.

V posledních dvou kapitolách konečně rozebírá poměry rozdělení majetku pozemkového v Čechách, při čemž dospívá к názoru, že na utváření poměrů populačních nemají rozhodného vlivu, a vývoj hospodářských a průmyslových mezd, pokud vůbec příslušná data úřední jakéhos úsudku do-pouštějí.

Toť asi v hlavních obrysech obsah neobyčejně důležité knihy, к jejíž zevrubné kritice bylo by arci potřebí stati zvláštní.

Co do základních hledisk nelze se stotožňovati s R-vým stanoviskem, že by statistika řečí obcovacích byla opravdu rovnocennou náhradou statistiky národnosti Sám R. původně stál na stanovisku zcela jiném ťsrov. zejm. jeho příkrý posudek ve zprávě vídeňského statist. semináře z r. 1891, Statist. Monatsschrift, ročn. XVII. str. 662; dále »Die Bevölkerung Österreichs«, str. 202 a sl.; ještě r. 1902 v Deutsche Arbeit, roč. II. str. 7 přimlouval se za to, aby se na příště také u nás při sčítání lidu zjišťovala řeč mateřská). Se svým míněním je ostatně R. i v německé literatuře osamocen; jedině do nedávná representant úřední statistiky rakouské, v. Inama-Sternegg jaksi z úřední povinnosti hájí správnost a upotřebitelnost dat o obcovacích řečech. Jinak však na př. G. v. Mayr, Hainisch, Zemmrich. Buzek atd.

My stojíme na stanovisku, že při nedostatku jiného spolehlivějšího materiálu data o obcovacích řečech jsou sice upotřebitelná pro sledování poměrů národnostních ve velkých celkových oblastech, zemích, krajích, méně již však ve smíšených politických okresích; naprosto problematická jsou však ohledně jednotlivých obcí nebo osad, zejména tam, kde planou národnostní třenice. Při velkých teritoriích se právě předpokládá, že hranice chyb na obou stranách se asi vyrovnávají. Proto nelze se tak ve všem stotožňovati s názory R-ovými o nepatrnosti české menšiny v německém území, o snadnosti, s jakou by se dalo provésti politické a správní rozdělení království na dvě úplně jednojazyčné oblasti, o tom, jak prý nepatrné jsou změny v jazykovém a národnostním promísení jednotlivých obcí atd.