Předchozí pohled na ORIGINAL | OCR Následující
str. 40

ustanovování taktu a byla jenom doprovázejícím nástrojem. Teprve po dlouhém čase počíná se technická stránka rozvíjeti nezávisle od práce.

V závěru zbývá, abychom všimli si písní jiného druhu, na př. vojenských, milostných, satirických, humoristických a též i výpravných a postarali se vniknouti do jejich základu. Není již těžko uhodnouti, že v základě původu všech těchto druhů písní leží tentýž psychologický proces, který jest v základě písně pracovní; píseň slouží i tu ku povzbuzení, napínání svalové energie. O vysvětlení procesu vzniku epické písně t. j. takové, která má výpravný ráz a v které opěvuje se nějaká událost, Büchner byl v nesnázích. E. Aničkov objasňuje jej následujícím způsobem. Podle jeho názoru zde povzbuzování a autosuggesce hrají také první úlohu, tak jako písně podobného druhu slouží jako »podpora« pro vnitřní sous:ředění pozornosti; zastaviti se myslí jest již námaha a této námaze napomáhá i rythmické vypravování o zajímavé události.

Končíce svůj referát, pokusíme se krátce formulovati základní myšlenku novějších theorií o původu poesie. Prvotní člověk musil pracovati. Ale poněvadž práce doprovázena jest přirozenou ztrátou energie, tu člověku bylo nutno zregulovati práci, dáti jí rythmus a takovým způsobem oblehčovati její vykonávání. A hle, člověk instinktivně nachází způsob rythmicky zregulovati práci v hudbě a poesii; takovým způsobem tvoří se i prvotní píseň-tanec, úzce spojená s písní zaklínači. Vytvořivši se z praktických potřeb člověka, prvotní umění neslo s počátku určitý a čistě praktický charakter. Takový ráz měly nejen hudba a poesie, ale i umění výtvarné. Na př. tetování: mimo označování, že jistá věc náležela určité osobě neb skupině osob, mimo označení kmenových a třídních zvláštností, sloužilo pro vzbuzování strachu nepřátel, a podle theorie Schnitzerovy, jevilo se nejprvnějším pokusem značkového písma u člověka, naučilo lidi vyjadřovati pojmy pomocí výkresů a potom již posloužilo jako přechodní stupeň к písmu obrázkovému (История писъменъ. Petrohrad 1904).

Ve svém následujícím rozvoji umění počalo uspokojovati výhradně esthetické potřeby; užitečné přešlo v krásné a ztrácejíc postupně svou praktickou účelnost, získalo v některém druhu »ucelnost bez účelu« t. j. esthetickou cenu. V tom i uzavírá se rozdíl mezi původním a současným uměním; poslední vzniklo z »do-esthetického« a nabylo toho rázu jen v době, kdy lidstvo dosáhlo více neb méně vysokého stadia svého kulturního vzrůstu; když lidé počali ceniti krásu té přírody, které člověk původní jen využívá, s kterou jen zápasí, vida v ní pramen výživy neb surového nepřítele. Proto ani stará poesie ani starší malířství nepřiznávají přírody jako takové — a stereotypní popsání jejích zjevů slovem neb vylíčením jejích obrazů v liniích-barvách, okazují se jen v podružné úloze, jako pozadí pro vyobrazení života lidského, jeho každodenních potřeb i zájmů, ke kterým jediná cesta jest práce, námaha.    A. J. Jacimirskij.

LITERATURA.

Dialektický slovník moravský. Sestavil František Bartoš. Čásť I. (A—Ožvantať sa.) Archiv pro lexikografii a dialektologii č. 6. V Praze. Nákladem České Akademie pro vědy. 1905, str. 274.

Dílo toto má také pro ethnografa velkou cenu, nejenom pro jazyko-


Předchozí   Následující