str. 43
sváděn к starým vzorům lidové práce a hlavně přidržován к tomu, aby dovedl ceniti, kde ruční práce skutečně zabezpečuje lepší jakost výrobků než strojová. Tím působilo by se nejen příznivě na odbyt lidového průmyslu, nýbrž by se i zmenšovalo nebezpečí centralisované akce pomocné pro národní svéráz lidové výroby (dodávání vzorků z Vídně; učitelé na odborných školách i kočovní, vychovaní vídeňskou centrálou). Na tyto všechny momenty pomocné akce upozorňují — ať přímo ať nepřímo — stati úvodní, jejichž řadu právě zakončují vylíčení toho, co podniknuto na ochranu domáckého průmyslu textilního, krajkářství a košíkářství. d.
*
Dieterich Albrecht: Mutter Erde. Ein Versuch über Volksreligion. Nákl. В. G. Teubnera v Lipsku a Berlíně 1905. Str. 121.
Spisovatel zamýšlel prvotně napsati knihu »Volksreligion, Versuche über die Grundformen religiösen Denkens«. Studie, kterou tuto uveřejňuje a jejíž začátek byl otištěn v loňském »Archiv für Religionswissenschaft«, měla к tomu dílu býtí vstupem. Zatím však se rozhodl podati rozšířenou práci tuto veřejnosti v samostatné knize, aby se přesvědčil, dojde-li souhlasu způsob, jakým on postupuje v prozkoumávání záhad, týkajících se všech dějin náboženských vůbec — D. vybírá si význačné, paradeigmatické zjevy, srovnává je ve spolek a činí z nich závěry o názorech lidových. V tomto případě jde o rozmanité »rity«, jež jsou v nějakém vztahu к » matce zemi". Ritus lidový jeví se Dieterichovi důležitějším než náboženský názor sám, protože, jak praví, ritus zachoval se ze zvyku ještě tehdy, když původní, nábožensky myšlená příčina jeho dávno upadla v zapomenutí. Nejvíce obyčejů zachovalo se při narození člověka, jeho svatbě a pohřbu; z obřadů sem spadajících D. zkoumá ty, které po jeho soudu se týkají dané otázky.
Pokud jde o obřady při narození, jeví se Dieterichovi důležitým zjevem existence starořímské Levany — právě jako něm. názvu »Hebamme« ; při-pomínáť prý zvyk, klásti novorozence na zem, odkudž pak jej otec nebo někdo jiný podzvihne. Rozmanité obměny tohoto zvyku uvádí D. jak ze starého, tak i z nového věku, a to od národů evropských i jiných, n. př. Komančů, Karibů a j., ale ovšem nikoli Slovanů, ač i u nich jest ten obyčej dobře znám. Kladení to jest dle autora v přímé souvislosti s výkladem, jakým si kde lid zodpovídal otázku, odkud přicházejí děti na svět. Shledává pak i u řeckých básníků a v Platonově Menexenu jakož i v Pythagorově nauce o stěhování duší důkaz, že bylo rozšířeno mínění, že duše příštích novorozenců jsou shromážděny uvnitř země, která tedy jest jejich »matkou«. Na pojem mateřství klade spisovatel při tom zvláštní důraz, odlišuje od něho ctění země jako božstva, ať již slulo Γη, ať Demeter, ať jinak. Také porůznu se vyskytující zmínky o »stromu života* uvádí D. v souvislost se zemí-matkou, neboť strom prý tu jest toliko prostředníkem mezi zemí a světem lidským. Kde u spisovatelů jest zmínka o »matce zemi«, D. zavrhuje obrazný výklad takového rčení a káže rozuměti mu doslovně, hmotně. Spatřuje tedy důkaz pro svou thesi jak v Odyssei (XIX. 163) ve slovích, kterými sé Penelope táže nepoznaného Odyssea po jeho rodu (ού γαρ άπο δρυός εδδι παλαιφάτου ούδ' από πέτρης), tak u Livia (I. 56) ve známém vypravování o Brutovi, který maje políbiti matku políbil zemi, »scilicet quod ea communis mater omnium mortalium esset«. Podobné doklady shledává také v nápisech a j,
V další kapitole D. probírá antické mystérie a vyhledává v nich vztahy
