str. 45
zavrhovati obraznost takových projevů, jest jistě postup nesprávný, »pericu-
losum opus«. F. V. Vykoukal.
*
Gesammelte Abhandlungen von Wilhelm Hertz. Herausgegeben von Friedrich von der Leyen. Stuttgart und Berlin 1905. J. G. Cotta'sche Buchhandlung Nachfolger, str. VII. -(- 519.
Látkovědné práce W. Hertze zasluhují pilné pozornosti folkloristovy, neboť nezřídka dotýkají se tradic lidových, ba též místy obyčejů, zvláště svadebních, a pověr lidových, srv. jeho exkurs o mandragoře str. 273 sl.. Všecka téměř pojednání otištěná v oznámené zde knize týkají se postavy velkého filosofa antického světa, Aristotela a nepřímo také pověsti o Alexandru Velkém. W. Hertz obmýšlel velké dílo »Aristoteles v středověku* a některé části z něho vyšly od r. 1890 v publikacích bavorské akademie věd, jiné nebyly dodělány a od vydavatele z rukopisné pozůstalosti předčasně zemřelého učence pojaty do této knihy. Jsou tu vytištěna pojednání »Aristoteles v poesii středověké«, dále Aristoteles u Parsů, A. jako žák Platonův, Pověsti o smrti Aristotelově, jehož hlavní část obsahuje nesmírnou sbírku výpisků z nejrůznějších děl, jakou smrtí končili řečtí myslitelé a básníci, dále o arabském spise »De pomo« připisovaném Aristotelovi 371 sl. a o hrobě Aristotelově s odkazem na jiné pověsti o hrobech (rakvích) visících ve vzduchu str. 405. Se jménem velikého učitele Alexandra Vel. souvisí po^-jednání »Die Sage vom Giftmädchen«, nejdůležitější tuším ze všech těchto pojednání Hertzových pro folkloristy. V díle »De«secretis secretorum«, které se všeobecné připisovalo Aristotelovi, vypravuje se totiž pověst, jak Alexander Veliký byl zachráněn od svého učitele před krasavicí, která byla od svého dětství vyživována hadím jedem, a která by jistě byla otrávila Alexandra, kdyby ho nebyl Aristoteles zadržel od jejího objetí. W. Hertz sestavil nesmírný počet pověstí ze všech literatur, poukazoval na různé zvyky předcházející obřadu svatebnímu u přečetných národů zvláště divokých, o požadované na mnoze defloraci dívky před sňatkem, a sestavil tu nesmírnou snůšku zpráv ze starších historických děl i z nových cestopisů, kterážto snůška právě pro svou bohatost činí pochopitelnou onu velkou úctu, již vyslovuje vydavatel v předmluvě, pravě výslovně, že materialie Hertzovy jsou ještě bohatší než »poklady, jimiž nás podarovali Reinhold Kohler а. Felix Liebrecht«. Konečně nalézáme v knize ještě pojednání »Hádanky královny ze Sáby« str. 413 sl., při čemž jde spis. opět za vlastní užší meze článku, mluví o postavení královny ze Sáby v celém okruhu pověstí o Šalamounovi a potom v legendě o dřevě kříže, o vývoji postavy Sibylly. z ní, o »husich nozkach« jejích a j. v. Všude snesena jest ohromná literatura z děl evropského západu všech věků jakožto také z literatur orientálních. Pouze o slovanských pověstech a legendách, o dílech slovanských učenců, ve kterých právě tyto otázky: román o Alexandru Vel., pověst o královně ze Sáby, o Sibylle, o dřevu kříže, t. j. hlavně o dílech Alexandra Veselovského neví zhola nic mnichovský akademik, pouze na str. 100 jest stručná zmínka o »srbském« románu o Alexandrovi, čerpaná ovšem z druhé, třetí ruky. Ani vydavatel neví více než jeho mistr o těchto spisech, neboť v dodatcích jeho к pojednání naposled připomenutému nenalézáme ani slovíčko, že by jinde též někdo byl něco, a sice hodně důležitého o tom napsal. Stále platí pro evropský západ vůbec a nejen pro Němce »Slavica non leguntur«. jpa.
|
|
