Aug. Wünsche: Der Sagenkreis vom geprellten Teufel. Leipzig und Wien, 1905. Akademischer Verlag, str. 128.

Vysoce zajímavé thema o vývoji představ o čertovi, v literatuře zvláště středověké, bylo již několikráte předmětem monografií. Vedle známé Ftaré již knihy Roskoffovy, jíž se dovolává místy též spisovatel knihy, kterou zde oznamujeme, jest něco pozdější kniha italského liter, historika a essayisty Artura Grafa, která byla též do němčiny přeložena (Geschichte des Teufelsglaubens. Jena 1893), a polské písemnictví může se vykázaíi knihou Ignáce Matuszewského »Dyabel w Poezyi« (2. vyd. Warszawa 1900, jest ještě ruský překlad). Ale všickni tito spisovatelé obraceli příliš malou pozornost na tradice lidové, na pověsti a legendy o čertu, které dosud kolují mezi lidem a proto mohli bychom vřele vítati knihu, shrnující právě lidové tradice o čertu, byť se obmezovala jen na užší pole, jako kniha dra Aug. Wünsche podávající přehled po výtce pouze německých tradic.

Bohužel kniha málo vyhovuje. Spis. sebral sice značný materiál ze sbírek německých pověstí a pohádek, ale nikterak materiál přístupný nevyčerpal. Neněmeckých sbírek všiml si málo, na dvou třech místech připomněl podobné tradice francouzské ze sbírek Sebillotových aneb z Revue des tradit. popul.; ze slovanských tradic znal ovšem jen, pokud mu byly přístupné v německých překladech, a z těchto překladu použil místy Wenzi-govy knihy »Westslavischer Märchenschatz« a známé sbírky jihoslovanských pohádek od Dr. Fr. S. Kraussa. Mimo to cituje ještě Veckenstedtovu knihu »Die Mythen, Sagen und Legenden der Zamaiten« (str. 36 sl.), jako by nic nevěděl o vážných námitkách, které byly vysloveny proti spolehlivosti a authentič-nosti tohoto materiálu. Spis. vychází stále se stanoviska, že byly přečetné rysy ze starých germánských obrů, bohů přeneseny na bytosti vnášené do lidu novou věroukou křesťanskou, aniž by si zodpověděl otázku, zkoumanou již vyhlášenými mythology germánskými, jak značný vliv na vytváření germánských postav bájeslovných měly křesťanské představy a názory náboženské. A tak hledá Aug. Wünsche stále sledy starého bájesloví a vykládá různé nynější lidové pověsti mythologicky. »Aller Wahrscheinlichkeit nach haben wir in dem wälle-, dämme-, und mauerbauenden Teufel nichts weiter als Bilder der grollenden Sturm- und Wetterwolke, die wall-, dämm- und mauerartig am Himmel steht und aus der Blitze hervorzucken und mächtige Verheerungen anrichten« (str. 24), pod. 27, »Der mit wildem Ungestüm tanzende Teufel ist nichts anderes, als der Windriese oder der Wirbelwind, der die lichte Wolke ergreift und mit ihr im rasenden Laufe am Himmel dahinstürmt und endlich verschwindet« (str. 60), »Jedenfalls ist der mähende Teufel als Wirbelwind aufzufassen, der hinter dem Winde einherfährt und die Erde aufwühlt« str. 86.

Vykládaje takto dnešní německé pověsti o čertovi ze starého germánského bájesloví nemá patrně spis. pochybností o autochthonnosti německých těch pověstí, a seznal-li, že podobné pověsti se vypravují také u jiných národů, jest brzy hotov, že к oněm. národům také pronikly. Tak ku př. poznav naši pověst o zlé Káči a čertovi z Wenzigovy německé knihy pověděl »pověst o čertu jako ženichovi, jak se obzvláště v taneční síni uchází o děvče, pronikla к jiným národůnu (str. 65), aniž by se pídil, není-li známa ještě jinde. Známou pohádku, jak čert před zlou ženou z jámy utekl a člověka, který jeho místo ženy provazem vytáhl z jámy, učinil pak slavným doktorem, a jak na konec utekl postrašen klamnou zvěstí, že ona žena se blíží, spis. patrně ani hlouběji nesledoval, neboť pak by Bechsteinovu po-