Pod vedením známého ethnologa Dra Fr. S. Krausse začala tímto svazkem vycházeti sbírka nejlepších děl z bohatých povídkových literatur románských národů. Povídky starých vypravovatelů italských, francouzských a j. jsou jak známo na mnoze ve velmi úzkých stycích s lidovými povídkami, jest tedy pro studium tradic lidových velice důležitá hlubší znalost novellistiky italské, francouzské a j. Proto budiž nový tento literární podnik i v našem časopise oznámen a bedlivé pozornosti našich folkloristů vřele doporučen.

V 1. sv. této sbírky jest obsažen německý překlad italské sbírky »sto starých povídek* (Le Cento Novelle antiche) podle nejstaršího textu (Gualte-ruzziova), který vznikl asi před koncem XIII. stol. Vydavatel prof. J. Ulrich z Curychu předeslal obšírný úvod, ve kterém pojednal o jiných starých sbornících povídkových do XIII. stol. Nejdříve promluvil o sborníku známém pode jménem Disciplina clericalis od Petra Alphonsa, o sbírce Gesta Romanorum, o italské knížce zvané Fiore di Virtů, která vznikla poč. XIV. stol, aneb něco dříve, jmenovitě o některých povídkách v ní obsažených, sděluje je ve výtahu, konečně o sbírce španělského infanta Don Juana Manuela (1282—1349) El libro de los enxiemplos del Conde Lu-canor opět s výtahy četných bajek a povídek v ní obsažených, co tím vřeleji třeba uvítati, že mimo staré vydání v překlade francouzském nyní již nepřístupné a na něm závislý překlad anglický máme jenom vydání španělského originálu z r. 1900.

Shledáváme v této staré italské sbírce 100 starých-povídek leckterou odjinud dobře známou, jak na př. č. 14: Kralevic vychován v úplné tmě, spatří mimo jiné i dívky ; praví mu, že to jsou »certice«, a potom kralevic tázán jsa, co ze všeho bylo nejhezčí, odpověděl »certice«. To jest variant povídky velmi rozšířené, srv. mé pojednání ve Wisle 1896, str. 795, Montanus, Schwankbücher vyd. Joh. Bolte, str. 334, 612, č. 76. — Č. 31, str. 35: pohádka bez konce, počkáme s pohádkou, až se všechny ovce přepraví přes řeku jako u Němcové, Nár. bách. vyd. Tille IV., 126, č. 68. — Č. 59, str. 56 »vdova efesska«. — Č. 62, str. 61 hraběnka musí snísti »dort« udělaný ze srdce milencova, srv. R. Köhler, Klein. Schriften III., 559. — Č. 73 str. 77 které náboženství jest lepší, známá pověst o 3 prstenech, srv. Köhler op. с. II., 561. — Č. 75, str. 78 látka velmi hojně podnes vypravovaná i u nás známá, viz Němcové, Nár. bách. IV., 99, č. 2, srv. můj článek Č. Č. M. 1892, str. 484. — Č.83, str. 88 dosud dosti hojná povídka lidová, jak z peněz vždycky jest zlo, Český lid V., 377, Kolberg, Lud III., 150, ЕтнограФ. Збipн. VI., str. 351, č. 691, Federowski, Lud białorus. П., str. 266, č. 292 aj. —• Č. 94, str. 96 vlk čte jméno mezkovo na jeho kopytě.

V doplňcích sdělují se některé povídky ještě z jiných textů této sbírky. Č. 6 str. 103 jest známá hádanka: čtvrtina důchodu dána na daně, čtvrtina na dluhy, čtvrtina se půjčuje a čtvrtina vyhozena oknem, srv. Menšík, str. 77 č. 3 Аеанасьевъ, Нар. рус. ск.2 č. 185b, ЕтнограФ. Збipн. VI., č. 128, Gunzenbach, Siz. M., č. 50. — Č. 65, str. 105 připomíná rozšířenou povídku čí dar jest prospěšnější, dar rozumu či štěstí, Chauvin, Bibliographie des ouvrages arabes VI., č. 202 a j. — Č. 94, str. 107 připomíná a) pověst, od které doby přestali zabíjeti starce, b) že pes jest nejlepším přítelem, žena nejhorším nepřítelem, srv. R. Köhler, óp. с. II., 401, Романовъ, Бълорус. Сб. VI., 454, ЕтнограФ. Збipник XIV., str. 247, č. 42, Добр.оволъсюй, Смол. Сб. I., 642, Гринченко, ЭтнограФ. Матер. П., 63 a j. — Č. 21, str. 109 kusá