ujala myšlenka místních a krajinských museí pevně půdu. I já jsem si oblíbil myšlenku tu zamýšleje založiti museum v České Třebové.

Uvažoval jsem, vezmou-li se obě sbírky radniční, získají-li se věci cechovní a jiné, že to bude se sbírkou mou, kterou jsem již napřed v duchu museu věnoval, dosti slušný začátek. Myšlenka, s kterou jsem se prozatím s nikým nesvěřil, utvrdila se ve mně zvláště o prázdninách roku 1887, i čekal jsem již s touhou, jak se domů navrátím, že hned v příčině té kroky u městského z jstupitelstva učiním, jakž se napotom i stalo. Jaké však bolestivé sklamání mne očekávalo.

Návrh můj byl na příslušném místě sic ochotně přijat, ale o sbírce starožitností, které jsem od r. 1868 neviděl, a která měla hýti hlavním základem musea, bylo mi sděleno, že v prošlých právě prázdninách byla — veřejnou dražbou rozprodána a dostala se po většině pryč. Považovala prý se na radnici za překážku. Jak jsem litoval, že jsem záměr svůj dříve tajil! Leč bylo již pozdě. К bolestné ztrátě této přibývaly jiné zvěsti Jobovy. Úmysl o založení musea rozhlas 1 se bleskem po městě a rozproudil mysli, o nichž se dříve zdálo, že jich tu neni. Nyní teprve jsem se dověděl, že sem přicházejí cizí agenti a po domích za babku kupují starožitné věci, že sejmou na př. se stěny оЬгаг, s police seberou nádobu, hodí lidem na stůl peníz a zase jdou. Dále vyšlo teprv na jevo, že místní restauratér nádražní D., známý obchodník v starožitnostech, jednak sám, jednak pomocí místních jednatelů vybral z Č. Tř. již vše, co bylo nejlepšího a do Vídně a do Německa prodal. Mělo prý se s museem dříve začíti. I cechové někteří prodali již nejvzácnější své věcí a jiné byly ohroženy, do musea však darovati žádný z nch. nic nechtěl.

To byly arci zprávy nepotěšitelné.

Aby pak chuti к podniku spíše ubývalo než přibývalo, pronášeny veřejně řeči, že jest marné chtíti v České Třebové pokoušeti se o zakládání musea, v zasedání pak obec. zastupitelstva, když se o tom jednalo, pronesl se člen jeden, že když Č. Třebová posavad mohla býti bez musea, že bez něho ještě obstojí. Jiní šli ještě dále tupíce přímo zamýšlený podnik a nešetříce při tom osoby podnikatelovy. V hlavách takových se bohužel ani teď ještě nevyjasnilo.

Nicméně našla myšlenka jednou prohlášená dosti příznivcův a obětavých přátel,, kteří již nedali jí zaniknouti. Většině městského zastupitelstva náleží uznání, že podporu museu slíbili a také poskytli. Dne 26. února 1888, kdy již všecky přípravné práce byly hotovy a předměty darované již přicházely, konána za starosty Pösslera schůze občanstva v radní síni, svolaná ke konečnému utvrzení založení musea a к zaražení spolku musejního. Schůze měla potěšitelný výsledek a tak život musea zajištěn. Sbírkám vykázána nevelká místnost v obecné škole vedle radnice.

@----------

Musejní spolek v Telči má 2500 předmětů ;. vydání v r. 1904 byla 807 81 К Z činnosti — mimo jiné — zaznamenáváme restauraci Božích muk u silnice třeštské a opatření reprodukcí všech význačných průčelí domů v Telči. Spolupůsobil spolek při označení (pojmenování) náměstí a ulic telečských. Na konec touží zpráva uveřejněná v Moravském musejním časopise, »aby navázán byl čilý styk mezi venkovem a Musejním spolkem, aby zvláště po stránce etnografické využito bylo všeho, co v budoucnosti by mohlo osvětliti velmi mnohou stránku historie drobné — místní, krajinne.« Předsedou je řed. K. J. Maška, jednatelem prof. F. Kouba.

@----------

Museálná Slovenská Spoločnost, jejíž časopis ve svém 6. čísle podává zprávu o valné hromadě prázdninové, čítala r. 1904 členů 615 (1 čestného, 120 zakládajících, 495 řádných). Sbírky její rozmnoženy byly darem o 4341 předmět (z nich 450 národopisných) a koupí o 1933 kusů (za К 1055 25). Příjem společnosti byl К 12,373,01 a vydání К 3812-58. Fond stavební dostoupil (incl. úpisy) К 47.281-72. Valná hromada rozhodla s jarem 1906 počíti se stavbou samostatné budovy musejní.

@-----------

Schweizerische Gesellschaft für Volkskunde (Société Suisse des Traditions Populaires) přeložila koncem г. 1905 své sídlo do Basileje.