Cerovo.*)

Vesnice Cerovo, maď. Cseri, rozkládá se v sv. Hontu nedaleko hranic stolice Novohradské. Z Krupiny jdeme cestou neustále s kopce dó kopce a procházíme osadami Bzovíkem, Jalšovíkem, Kozím Vrbóvokem a Trpínem, jež jsou vesměs v údolích při potoku.

Okolí Cerova není jednotvárné. Krajina je osvěžována dubovými a březovými lesíky, olšinami při potocích, rybníčky zarostlými rákosím a konečně i skalisky trčícími z rozlehlých pastvin, ale budí přec jakousi melancholii. Rámcem tohoto obrazu je na sz. pásmo kopců krupinských a hory šťávnické s majestátným Sitnem (1010m) uprostřed. V takovémto kraji, hlavně na třech hřbetech táhnoucích se s mnoha jinými od s. к j. rozkládá se chotár cerovský. Hraničí na severu s Trpínem, Litavou, na východě s Tlachtincemi, na jihu s Čebovci, Kesihocemi a Čelovcemi, na západě s Čabradem a Ča-bradským Vrbóvkem. Rozlehlá ta plocha, pnoucí se do výše 430—520 m, rozprostírá se ve tvaru nepravidelné elipsy a je na východě přeříznuta hlubokým a pro strmé stráně nesnadno přechodným údolím litavským. Dědina pak rozkládá se při východní straně chotáru, v podélné kotlině poblíže právě uvedené litavské rokliny. Obr. 1.

Jméno její Cerovo vykládá se všeobecně od slova »cer«, jež znamená druh dubů (quaercus ceri), jichž mnoho roste v okolních lesích. Jest to vůbec velmi zajímavý zjev, že v tomto okolí značný počet osad má jména od rostlin. Stačí uvésti tyto sousední: Zemanský, Čabradský, Kozí Vrbóvok — od vrboví, Drieňovo — od drieňky, Trpín — od trpký, Bzovík — od bezoví, Jalšovík — od jalšoví, olšoví atd.

Z dějin této osady není možno mnoho pověděti, poněvadž starší matriky a církevní zápisnice jsou ztraceny. Nutno tedy omeziti se jen na tradice. Tolik je jisto, že na chotáru cerovském sedělo obyvatelstvo již v dobách předhistorických. Nasvědčuje tomu řada nálezů učitele St. Zocha, jenž také referoval o nich v »Časopise Musealní slovenské spoločnosti« г. I. str. 17—19, 33—36 а г. II. str. 1—3. Dlužno ovšem vyjmouti »nálezy«, jež měly původ v dílně Jana Príbiše. Tento zeman, vynikající neobyčejnou dovedností počal totiž sám vyráběti různé nádoby, a to tak dovedně, že je mohl i před inteligenty vydávati za pravé. Také některá jména místní jako »Naklo« svědčí o prastarém osazení, srv. Tovaryšstvo III. vyd. Fr. Richard Osvald 1900 str. 126—131.