krajů. Proto r. 1901 vznikla myšlenka založiti takovéto museum při Ruském museu císaře Alexandra III. (»PyccKitt Музей Императора Александра III.«), které trvá od г. 1895 a mělo dosud tři oddělení: 1. věnované památce Alexandra III., 2. historicko-archeologické (starožitností křesťanských) a 3. umělecké.

Nejjasnější předseda Musea císaře Alexandra III., veliký kníže Georgij Michajlovič svolal v temže roce 1901 komitét z nemnohých osob, aby se určil ráz budoucího národopisného musea a aby se naznačil jeho program, plán a zároveň sestavily i stanovy. Původně byli členy komitétu sekretář musea Alexandra III. A. Tevjašev, architekt téhož musea V. F. Svinjin, předseda stavební komisse a pomocník nejjasnějšího ředitele hr. I. I. Tolstoj, akademik V. V. Radlov, akademik V. I. Lamanskij a D. A. Klemenc; sekretářem komitétu zvolen magistrant ruské filologie university petrohradské P. N. Šeffer. Potom bylo ustanoveno pozvati několik odborníků v ethnografii, a sice předsedu zeměpisné společnosti Р. P. Semenova, akademiky A. A. Šachmanova, A. N. Pypina, N. P. Kondakova, А. I. Sobolevského, akademika Puškinského oddělení Akademie véd a uměleckého kritika V. V. Stasova, soukrom. docenta moskevské university N. N. Charuzina a D. A. Koropčev-ského. Předseda společnosti pro přírodní vědy, anthropologii a národopis při universitě moskevské akademik A. D. Anučin poslal písemně své mínění o budoucím museu a prof. university kazaňské I. N. Smirnov připojil svůj projekt z vlastní iniciativy. Poradní komise měla čtyry zasedání a v nich byl plán budoucího musea v hlavních rysech vypracován.

Především byla jednomyslně uznána nutnost zvláštního Národopisného musea ruského tak, aby v ně pojaty byly krajiny východní a země slovanské, proto , že tyto země spojeny jsou s Ruskem mnohonásobnými a životními zájmy — obchodními, plemennými, náboženskými, politickými atd. Takým způsobem museum nemá míti ráz všesvětový, a jeho účely mají býti ne výlučně vědecké, než praktické. Proto Východ bude představován Čínou, především severní, Mongolskenn, Japonskem, Koreou ale bez Indie, Malajských ostrovů a Indo-Číny. Z evropských národů spadají do programu musea jen Slované a dále celý poloostrov balkánský, z Turecka pak jen plemena a krajiny, které se přimykají ke Kavkazu, severní Persii a Střední Asii.

Co se týče pořádku při všeobecném uspořádání musea, rozhodnuto bylo přijmouti pořádek zeměpisný, se zřetelem na nejelementárnější podmínku života lidského, t. j. vliv přírodních podmínek na hospodářskou, ethnickou a duševní tvářnost národů. Později bylo toto uspořádání propracováno do podrobností.

Za třetí celé Rusko, představované v museu, má se rozděliti podle mínění komise na šest obvodů, při čemž každý z nich bude později přidělen správě zvláštního ethnografa: 1.—2. severní a jižní ruská plemena, 3. Polsko, Litva a celá jiho-západní Rus, 4. Finsko a východní (finští) usedlí jinorodci, 5, moha-medanský jih souvisící s oblastí jižní kultury (Krym, Kavkaz, Turkestan, ke kterým přimykají se Persie a Turecko) a 6. severní neruští kmenové. Jest zcela přirozeno, že odpadlo rozdělení na Sibiř a evropské Rusko, jelikož nemá vědeckého podkladu. Mimo to byly naznačeny dva obvody krajin sousedících s Ruskem: dálný Východ a země slovanské.