V listopadu 1901 přistoupeno bylo к organisaci správy musejní. Základy budoucí organisace tehdy vypracovány byly následovně. Národopisné museum svěřeno zvláštnímu řiditeli, který jest povinen, mimo všeobecné vedení záležitostí musejních, bezprostředně zpracovávati některý z výše uvedených oddílů; to bylo ustanoveno proto, aby bylo možno zblížiti ředitele s jeho spolupracovníky a pomocníky, a takovým způsobem vyhnouti se nepřístojnostem řiditelské hegemonie. Aby erár nebyl obtížen příliš velkými výlohami, bylo rozhodnuto pro první čas ustanoviti jednoho ředitele a tři kustody, z nichž by každý byl úplně samostatným ve svém odboru a disponoval by určitým rozpočtem pro získání sbírek a pro konečné jejich uspořádání. Po potvrzení zatímních stanov »Narodopisneho oddělení ruského musea císaře Alexandra III.« 10. ledna 1902 byl utvořen status úředníků »Oddělení* a »Oddělení« počalo svou činnost jakožto zvláštní odvětví Ruského musea. Osobní stav a správa tohoto oddělení skládaly se z těchto osob : řiditelem národopisného oddělení byl D. A. Klemenc; staršími kustody-ethnografy: E. A. Ljackij, kandidát University petrohradské N. M. Mogiljanskij a magistrant orientalni historie К. А. Inostrancev. Ostatně brzy stav osob ukázal se malým, ale žádost o ustanovení ještě jednoho kustoda a bibliotekáře byla zamítnuta. Každoročně Oddělení dostává od státu 54.368 rublů a úhrnná summa vydání musejních za první rok jeho trvání obnášela 46.930 rublů, z nichž asi 39.000 vydáno bylo na uspořádání sbírek. Pro řízení záležitostí Národopisného oddělení sestavena byla zvláštní »Rada Národopisného Oddělení* (»СовЪтъ Этно-графическаго ОтдЪла«) ze zástupce nejjasnějšího ředitele, z řiditele Oddělení a z kustodů-ethnografů za účasti sekretáře musejního v zasedáních.

Volba D. A. Klemence za řiditele ukázala se zdařilou, a nová instituce svým rychlým vzrůstem děkuje v mnohém jenom jemu. Tento vážný badatel dálného Východu, muž energický, oddaný celou svou duší svému milovanému předmětu, úplně věnoval se zájmům musejním. Z jeho nových prací možno uvésti, že jakožto člen ruského centrálního komitétu mezinárodního sdružení pro výzkumy střední a východní Asie vypracoval program pro výpravu komitétu za Tjaň-šaň, do oase turfanské, předložil v západo-sibiřském oddělení ruské zeměpisné společnosti (Западно-Сибирсгай ОтдЪлъ Русскаго ГеограФическаго Общества) pojednání pod názvem: »Кризисъ въ современныхъ шаманскихъ вЪровашяхъ«, a měl přednášku о své cestě na Ałtaj. Ale jeho nejhlavnější zásluha spočívá v tom, že organisoval pravidelné periodické expedice jak kustodů musejních tak i spolupracovníkův, uměl přivábiti k sbírání mladé učenecké síly a vštípiti lásku k národopisu mnohým provinciálním pracovníkům; jeho to tedy zásluhou jest, že se přírůstek sbírek zvyšuje obdivuhodnou rychlostí. Tak v prvním roce trvání musea byli posláni pro sbírání kollekcí: E. Ljackij do novgorodské a pskovské gubernie (získáno 2000 předmětů), N. Mogiljanskij do gubernie orlovské, tulské, černihovské a kurské (1550 předmětů a 100 fotograf, snímků), K. Inostrancev na Kavkaz s příkazem, aby tam získal spolupracovníky a rozdělil mezi ně práci sběratelskou, umělec S. Dudin do střední Asie (1900 předmětů a 400 negativů) a prof. kazaňské university I. Smirnov do gubernie kazaňské, vjatské, samařské (1050 předmětů a 209 snímků). Po tříleté práci prof. Smirnov položil základ zajímavé sbírce povolžských Finů. Proto jeho