smrt (г. 1904) byla zvláště těžkou ztrátou pro Národopisné oddělení, a správa musejní měla právo poznamenati, že »neboztik požíval úctyhodného jména jako znatel středního Povolží a historie západních Slovanu«; že byl jedním z nemnohých ruských učených odborníků, kteří považovali za svoji povinnost sdileti s poradní komissí svoji zkušenost a znalost ve prospěch budoucího všeruského musea a proto poslal pamětní spis s výkladem plánu na uspořádání musea. К myšlenkám vyloženým v tomto spise bude přihlíženo při uspořádání. Od r. 1903 I. N. Smirnov vzal na sebe sbírati národopisné předměty ve středním Povolží a vzal si za úkol názorně představiti všechny přechody od povolžských jinorodců podle stadií porušťování až do původního veliko-ruského obyvatelstva včetně. Při své znalosti místního obyvatelstva a národopisné zkušenosti sebral ve dvou letech cenný materiál, který bude ozdobou budoucího musea. V roce 1903 prof. Smirnov zamýšlel obšírný plán zajímavých exkursí, kterým nebylo souzeno uskutečniti se. Na konci listopadu roku 1903 roznemohl se na smrt, a v březnu již ho nebylo. Práce jeho byla přetržena v nejtěžším okamžiku při zkoumání přechodných forem mezi jinorodci a původním ruským obyvatelstvem.

Mimo to v temže roce 1902 jiní cestovali na rozkaz musea v gubernii rjazanské a vologodské, a získali 7135 předmětův; к tomu přibylo 621 číslo koupí na všeruské výstavě pro domácí průmysl v Petrohradě, 417 příležitostnou koupí a 3698 darováním.

Vůbec, za první rok svého trvání museum obohatilo se 11 974 čísly, a spolu s dřívějšími mělo tehdy 17.105 čísel. Mezi sbírkami, které museum získalo, první místo ve všech ohledech zaujímá vznešený dar carův — knížete E. E. Uchtomského sbírka předmětů náležejících к lamajskému kultu počtem 2047, získaná za cenu lOo.OOO rublů. Podle slov D. A. Klemence tato sbírka obrátila na sebe pozornost na světové výstavě pařížské, sloužila a dosud slouží za předmět studia ruských a cizozemských učenců: uznává se jednohlasně za jedinou svého druhu v celém světě i co do úplnosti i co do překrásného výběru předmětů tohoto kultu. Neméně důležit jest i praktický význam její pro ruské museum, které podle své úlohy má sloužiti jako pramen národopisných vědomostí nejenom pro učence a přátele vědy, než i pro muže života praktického. Podle této sbírky misionář, úředník, kupec a vůbec každý, který má potřebu seznámiti se s názorem světovým, náboženskými zvyklostmi a obyčeji ruských jinorodců lamajitů a jejich sousedů, mohou, byť i nevyšli z hlavního města, nalézti úplnou odpověď na otázky je zajímající. Jevící se přední ozdobou národopisného oddělení ruského musea slouží vzorem těch požadavků, kterým mají vyhověti i ostatní sbírky.

Činnost Oddělení za minulá čtyrý leta záležela v následujícím:

1. Uvedly se v pořádek a registrovaly se všechny sbírky ethnografické, které již v Ruském museu byly, a získaly se nové.

Nejlepším systémem ukázal se katalogový system Stockholmského národního musea s některými změnami. Pro každou jednotlivou sbírku vede se zvláštní katalog pod jistým číslem, které zanáší se do hlavního inventáře, při čemž názvy v katalogu inventárním tisknou se jen na jedné straně a proto mohou býti vyřezány, aby mohly býti nalepeny na příslušný předmět. Za první rok bylo zregistrováno 125 kolekcí s 5897 předměty.

2. Byl vydán program o sbírání národopisných předmětů, jakožto příruční kniha pro spolupracovníky. Toho programu prodalo se asi 1800 exemplářů.

3. Před nastávajícím zřízením Ethnografického oddílu Ruského musea