byl vyslán do ciziny D. A. Klemenc, aby se seznámil s cizími musei. Prohlédl musea v Stockholme, Berlíně, Hamburce, Brémách, Norimberce, Drážďanech, Curychu, Praze a Bělehradě a navázal s nimi styky; nejzda-řilejších pak způsobů registrování a montování předmětů používá nyní při organisaci nového musea.

4. Byla uspořádána výstava nejmilostivěji museu darované sbírky lamaj-ského kultu v sále musejním zvaném »Belokolonnyj zal« v březnu r. 1902.

5. Při »Oddeleni« jest zřízena zvláštní národopisná knihovna. Až dosud nebyl u ní ustanoven zvláštní knihovník a jeho povinnosti přikázány E. Lja-ckému. Ke konci r. 1902 knihovna obsahovala 1309 děl a 3121 svazků větším dílem darovaných různými vědeckými ústavy a soukromými osobami; získáno bylo knih poměrně málo, ježto na všechny výdaje pro knihovnu a rovněž i na výplaty dobrovolným spolupracovníkům poukazuje se ročně 5000 rublů.

6. Chystala se к vydání práce řádného akademika A. N. Pypina věnovaná národopisnému oddělení: »БиблюграФ±я Русской ЭтнограФШ«, činily se k ní doplňky podle lístkových katalogů veřejné, akademické a jiných knihoven hlavního města a podle plánu vypracovaného zvláštní komisí skládající se z akademiků Šachmatova, Sobolevského, Zalemana, Oldenburga. Nyní byl vytištěn první díl bibliografie (asi 40 archů). Knihy a stati následují v chronologickém pořádku a potom se udělají systematické indexy k několika dílům. Smrt A. Pypina byla též těžkou ztrátou pro museum. Daroval Oddělení celou řadu předmětů ze života jinorodců východní Sibiře a obohatil knihovnu Oddělení dary: a) velice obšírnými bibliografickými materiály, jež daly základ k první vědecké práci »Oddeleni« svým zpracováním a připravením k tisku dle jeho plánu a návodu, b) značným počtem různého druhu národopisných publikac, knih a obrazů lidových (nad 500 čísel).

Proto Národopisné Oddělení chtějíc prokázati svoji hlubokou úctu k jeho činnosti ve prospěch Oddělení, ustanovilo na návrh nejjasnějšího ředitele ruského musea císaře Alexandra III. ozdobiti jeden ze sálů budoucího národopisného musea jeho podobiznou.

V následujících letech pracovalo se podle téhož programu. V r. 1903 bylo popsáno 12.647 čísel národopisných předmětů, z čehož na ruské národnosti připadá — 96 sbírek (3839 čísel), na usedlé jinorodce ruské — 16 sbírek (313 čísel), na severní jinorodce — 22 sbírky (411 čísel), na kočovná plemena mongolská — 4 sbírky (404 čísla), na obyvatele Střední Asie — 63 sbírky (6813 čísel), na obyvatele kavkazské — 15 sbírek (600 čísel), na obyvatele dálného Východu — 4 sbírky (95 čísel), na Persii — 1 sbírka (100 čísel), na Slovany a Rumuny — 3 sbírky (82 čísla). Dík tomu, že k registrování přivzaty byly jiné ještě síly, počet popsaných předmětů v zmíněném roce převyšoval dřívější skoro trojnásobně Ve sbírání národopisných předmětů pokračovali nejen úředníci, ale i čelní spolupracovníci-dopisující, zvláště mezi ruským obyvatelstvem moskevského obvodu, gubernie poltavské, char-kovské, novgorodské, vologodské, archangelské a Povolží. V téže době začaly zásylky věcí z Kavkazu, Sibiře, střední Asie, Persie a jiných krajin; sbírání jich zúčastňovali se učitelé národních škol, umělci, archeologové, přátelé národopisu, studenti atd. Sebráno bylo 7296 předmětů, koupeno 867, darováno 898, všeho všudy 9061 předmět, při čemž všechny výdaje na sbírání,