z toho patrno, že není každá vesnice slovenská tak zubožená, jak někdy se domníváme. Také není pochyby, že tento vzestup byl by ještě rychlejší a zdravější, kdyby nedružily se к výborným hospodářským vlastnostem lidu cerovského vzpomenuté hříchy.

(Příště dále.)

Velmi starobylý jest tanec černohorský zvaný »Oro«, který není nic jiného, nežli symbolisovaná válečná hra. Jestli nachází se na blízku stavení louka, tedy zde tančí, není-li pak louky, tu hrají na humně,1) a to vždy pár a pár střídavě. Obyčejně tančí mužský s mužským a ženská s ženskou, zřídka mužský se ženskou. Když tančí muž s mužem, jejich celé chování podobá se více popuzování a přípravám к boji, než zábavě. Tvář jejich nabývá ostrého výrazu, pohled je strašný, s vytaseným jataganem mávají, střílejí z pistole, kterou mívají za pasem, chystajíce se jeden na druhého. Skáčí mocně a hřmotně, až to pod jejich nohama duní a to stále po špičkách, vysoko od země. Kdykoliv někdy při skákání silněji skočí, uhodí nohama, zdvihnou ruce do výše a silně vzkřiknou. Někteří uchopí pistoli a vystřelí. Mužští vypadají podivně: úkosem hledí, vpíjejíce se očima mocně jeden do druhého, jakoby již již chtěl se jeden na druhého sápati, tu uhodí rukama do beder hrozně vzkřiknuvše. Vůbec u mužských úplně změní se v tomto tanci přirozený vzhled nějakým zvláštním způsobem podráždění autosuggescí.

I ženské tančí pár a pár, ale ne tak výrazně, je na ně pěkná podívaná: Skáčí od země jako míč, držíce ruce za zády, jako by byly přikované. Drží se každá zrovna jako loutka a tančí kolem do kola pohlížejíc na svoji družku v tanci milým a stydlivým pohledem; ale, když chce vzkřiknouti, i u ní se promění pohled a tvář.

Z toho vyplývá, že u ženských není nijakých drastických pohybů, nýbrž vše dohromady činí decentní dojem.

Když přestanou tančiti, políbí mužský mužského a ženská ženskou. Jestliže však v páru tančí mužský s ženskou, což bývá řídké, tu musí na konci hry ženská políbiti ruku mužskému a mužský ženskou na čelo. Jakmile jeden pár dokončí tanec, vyskočí druzí, nejprve však vzkřiknou a začnou pak tančiti. Zajímavé jest i to, že se »oro« tančí bez průvodu hudebního.

Ti, kteří stojí okolo tančících, po celou dobu zpívají párem, obyčejně veselé písně. Za nimi hraje guslar a pěje junácké písně, které se nikde v takové míře nezpívají a tolik neznají, jako na Černé Hoře. Pastýři je obyčejně i nyní ještě sami skládají, ale nejraději mají písně staré, zvláště ty, které se týkají Kosova, kde Srbové junácky se bili a vesměs zahynuli, bráníce kříž před půlměsícem.

Denton (A Ride through Montenegro 1866) praví, že za starých dob Skotové tančili zrovna tak, jak nyní Černohorci.

Kučové, kmen černohorský, tančí jakož i jejich sousedé Arnauti něco jinak nežli Černohorci ostatní. Skáčí po dvou v kruhu a každou chvíli skrčí