LITERATURA.

Николай Харузинъ: Этнографiя. Лекщи, читанный въ Импера-торскомъ московскомъ университет-Ь. Подъ ред. В, Харузиной. IV. Б'Ьро-ватя. В-bpa Харузина. Матер1алы для библюграФш этнографической литературы. С.-Пб. 1905. Стр. 530 -|- 295. cena 2 г. 50 к.

»Lekce« N. Charuzina о ethnografii, které začaly se vydávati r. 1901 hned po smrti autorově, ukončeny byly IV. dílem vydaným teprve v lednu 1906. V žurnálech ruských uveřejňoval jsem recense dřívějších dílů a vylíčil jsem literárně-vědecký portrét autora »Etnografie*, jehož posluchačem jsem byl po dva roky za svých studií na moskevské universitě a kterého jsem znal osobně z národopisné společnosti. Přednášky N. Charuzina poslouchaly se beze zvláštního zájmu, neboť byly poněkud suchopárné, obsahovalyť mnoho velkých i drobných faktů, celý labyrint různých theorií, na sta jmen učenců a tisíce zvláštních termínů nepřeložených do ruštiny a nevysvětlených posluchačům; nepodávaly se v nich jasně konečné vývody na konci oddílů, nepodával se jich plán na počátku, postrádaly té »demonstrativnosti«, která činí jaksi neodlučitelný požadavek každé přednášky. Jest zřejmo, že nedovedl se přizpůsobiti úrovni svých posluchačů, neboť zapomínal, že nemá před sebou členy národopisné společnosti, nýbrž mladé lidi, kteří sotva skončili studia gymnasialní, kde nikdy nebylo řeči1) o národopise a jemu příbuzných disciplinách. Nehledě na to, že sám Charuzin celou duší miloval svůj předmět, — četl o něm po několik let, aniž dostal za to nějaké náhrady — posluchačů měl velmi málo, a stávalo se někdy, že jsem byl sám na přednášce. Takové jsou moje dojmy, snad poněkud smutné a příliš subjektivné; ale já je sděluji se čtenáři jen proto, že čtení přednášená od Charuzina a tyto lekce v knižním vydání zdají se naprosto různými. Na kolik nepodařeny byly »prvni«, na tolik zajímavé a prospěšné jsou »druhé«. U porovnání se známými nám přednáškami o národopise předních učenců západních, lekce Charuzinovy mají tu přednost, že podávají mnoho zpráv o národopise slovanském vůbec a ruském zvlášť. Autor neopomenul skoro ani jediné příhodné příležitosti uvésti třeba nejnepatrnější parallely rusko-slovanského života к těm faktům a theoriím, které v západoevropských přednáškách se blýskají naprostým nedostatkem zpráv o Slovanech. Hlavním ovšem nedostatkem, ale i podstatným »Lekci« Charuzinových jeví se za prvé jejich opoždění aspoň pro rok 1905, když již názory o mnohých otázkách se změnily; za druhé špatné propracování výkladů, spěch v přechodu od jednoho oddílu к druhému. Mimo to některé kapitoly zůstaly pro předčasnou smrt autorovu jen zhruba načrtnuty.