polností, jež autor sám u tohoto místa jmenuje na str, 412 : Kaminken, auf der Starka, in der Lipovka, auf der Pobrazka, in der Wysoktier Trift, Wysoka (les). Škoda, že tu z ostatních míst svrchu uvedených názvy polních traktů vůbec nejsou uvedeny! Možno předpokládati, že by jimi byl podán zajímavý příspěvek к dějinám zmíněného pomezí. Jenom u Chotěšova jmenuje kniha ještě les »Ödwiesen« (str. 417) připomínajíc, že je to »slavisiert in Nedwiesen«; v pravdě však utvořeno asi německé slovo ze známého českého názvu Nedvězí.

Stojí za zmínku, jak John nabyl hojné látky lidopisné z území, jímž se tato kniha zabývá. Pražská společnost německá dala vypracovati prof. Hauf-fenovi zevrubný dotazník a ten pak rozeslala hlavně po školách. Za spolupůsobení všech okresních inspektorů v německých okresích byl sebrán rozsáhlý materiál ze všech oborů lidopisu, který nyní spracují odborníci. Kniha Johnova jest prvním výtěžkem této práce sběratelské, výtěžkem, jak již řečeno, velmi cenným. Autor doplnil sebranou látku velmi pečlivě vším, co posud v příslušných oddílech bylo publikováno, a zcela správně zašel pro doplňky také do chebského archivu městského. Veškeré látky lidopisné však kniha jeho nepodává, protože předem z ní byly vyloučeny pohádky, pověsti, legendy a písně, kteréžto obory budou z celého Čecho-německa spracovány pohromadě. Dále zde nebylo přihlíženo к rázu sídlišť, selského domu, kroje, průmyslu, umění а к lidovým hrám divadelním, a to z té příčiny, že některé z těch úkolů byly již provedeny, kdežto к jiným není prý posud po ruce dostatek látky. — Z této zásady však vzešly dílu Johnovu některé nedostatky. Popisuje-li se n. př. svatba (str. 121 —163) a neuvádějí-li se příslušné písně a popěvky (místo nich nalezneme jen odkaz ke sbírce »Das deutsche Volkslied in Böhmen« od Hruschky a Toischera), jest to obraz zajisté neúplný. Totéž se děje při popisu pohřbu (str. 169—178), při obžinkách a domlatné (str. 189—194), při přástkách (str. 11) a j. Také líčení dětského věku (str. 118 nn.) bez příslušných říkanek ať výchovných, ať zábavných jest neúplné. (Ta část díla ostatně jest vůbec dosti kusá, poněvadž věci sem spadající jsou rozptýleny v líčení jiném.) — Naproti tomu se tu mnohé, ano velmi mnohé údaje opakují. К opakování tomu byl autor sveden přílišnou systematičností. Vykládaje n. př. o různých obyčejích výročních, uvádí také, jaká jídla jsou při nich v obyčeji. Tatáž jídla však vypočítává všechna opět v oddílu o selské stravě. Jednaje o narození, křtu, svatbě a j. jmenuje pověry к úkonům těm se vztahující, ale ty pověry pak shrnuje znova ve zvláštním oddělení. Index, který knihu zavírá, byl by tato oddělení dostatečně zastal.

Obsah díla Johnova rozpadá se v 11 oddílů: slavnostní rok, narození a křest, svatba, smrt a pohřeb, obyčeje hospodářské, lidová mínění a po-věrečné názory, pověry a lékařství, lidové právo, přísloví a pořekadla, potrava, jména. Připojen jest přídavek o lidovém humoru.

Slavnostní rok počíná se adventem. Odtud vycházeje autor líčí všechny obyčeje, které se víží к jednotlivým dnům význačným, udává místo, odkud pochází jeho zpráva, a pokud jde o příspěvky к obecnému zvykosloví, báje-sloví а р., odkazuje zkrátka ku příslušnému spisu a uvádí literaturu. Přihlédneme nyní к těm věcem a zjevům, které nacházíme u Johna jakožto majetek severožupních Němců českých a které jsou nám známy také z lidu našeho. Na úplnost tohoto srovnání ovšem nelze tu nikterak činiti nároků; jestiť těchto styčných bodů tolik, že by nám na výčet jich místo nestačilo.

Den sv. Ondřeje je na Chebsku mnohem více dnem věštným než u nás.