Zvídání budoucnosti v jeho svatvečer litím olova, házením střevíců, třesením plotu, pouštěním svíček na vodu, loupáním jablek, nasloucháním v prázdném kamnovci a j. jest u nás běžno na Štědrý večer. Klepání na kurník zaznamenal к tomu dni Erben také u nás. Na sv. Barboru dávají naše dívky do vody větvičky třešňové, jež pak do vánoc rozkvetou; zde činí tak mládenci s haluzkami březovými. Obchůzka Mikulášská (u Němců »Zempa«, »Zemba« ; Zember — strašidlo) v Nýrsku jest táž, jako v sousedním Klatovsku. Ku průvodu přidružuje se tam také »Lucia«, která v Chotěšově chodí 13. prosince, stejná s naší »luckou« a z ní pošlá. Na Falknovsku v ten čas »jezdi osel« — »der Esel geritten« — úplně obdobný naší klimbě. Přástky, nyní už vymizelé, a draní peří jsou v celku stejného rázu na obou stranách. Z vánoc jest úplná shoda v předpovídání počasí a úrody příštího roku dle svátečních dní (to pochází ze středověkých kalendářů a pra-nostyk), dle soli v slupkách cibulových, dle rzi na noži, к němuž přivázána vánočka a chléb (toto ve Štítarech) a j. O Štědrém dni slibuje se dětem »zlaté prasátko«, pamatováno jest všech domácích zvířat dávkou vánočního pokrmu, studna dostává drobty se stolu, rybí kosti se-vysypávají na zahradu (autor vidí v tom »die uralte, heidnisch - germanische Sitte der Toten-speisung«, ač je to spíše jen uctívání přírody, str. 18), dobytek ve stáji o půl noci hovoří lidským hlasem, o půlnoční mění se voda ve studni ve víno, říká se »světlé vánoce — tmavé stodoly« a naopak a rovněž »zelene vánoce — bílé velkonoce« — vše jako u nás. V okolí Nýrská na Štědrý den před východem slunce ovazují se stromy na zahradě povřísly (Bäume werden »gedrosselt«), aby nesly hojně ovoce, což se u nás děje na Bílou sobotu. Z vánočních pokrmů některých míst uvádí autor »Kollentschen«, »rad- oder kreisförmig geflochtene Kuchen ohne Schmiere«, ale neudává, že jsou to české koláče. Vánoční stromky jsou tu všude v obyčeji; rozsvěcují se až po půlnoční.

Na Boží hod vánoční z rána počíná šlehačka, známá u nás o velikonocích. Hoši šlehají hospodyni a dívky, jež se vykupují. Do šlehaček zaplétají se svrchu vzpomenuté snítky březové. Na sv. Štěpána projíždějí se v Chotěšově koně, v Nýřanech s nimi před úsvitem zajedou do rybníka, aby byli čerství. Koledy v naší podobě tu nemají. Na sv. Jana Ev. pije se v Nýrsku »die Schöne«, v okolí Plané »Ghänessegen« (Johannessegen); podobný zvyk býval také v českých krajích. Pověry novoroční o ranní potkané, o práci pro štěstí, o počasí, při změně čeládky (n. př. nové služce pohodí se na zkoušku, bude-li úklidná, koště do cesty) a j. shodují se s českými. —

V den Tříkrálový svěcené vody, soli a křídy užívá se podobně jako u nás. Psáti »tri krale« chodívali tu učitelé též; dostávali za to »Koledagroschen« (str. 32). »Tri králové* chodí na Chebsku třeba jako v Mrštíkoyě Ha-brůvce; chodí — jako v Polsku — s hvězdou, odtud slují »Sternsinger«. — Hromničky na Chebsku světí se za týmž účelem jako v českých krajích. Stejné je povětrnostní pravidlo o medvědu, který opravuje nebo boří boudu, a selské pravidlo o polovici píce na hromnice a o nasazování slepic na sv. Valentina. —

V Chotěšově a v okolí zachovalo se požívání pučálky na konec masopustu, upravené tak, jak byla kdysi i v Praze známa. Místy »váží se« stromy v tento čas; na Chebsku se to děje červenými stuhami.

Průvody s »medvedem« na konec masopustu rovnají se průvodům českým, zejména v Chotěšově úplně. V okolí Horšova Týna představují v průvodu také dráteníka, V Plané i jinde1 říká se přestrojencům »Maschkara«, kteréžto slovo, ač původu vlašského, touto koncovkou ukazuje na pramen