str. 114
zvyků, v nichž opět se vyškytá mnoho bodů stejných, zajímá nás v líčení žní »die ,Wawa' = altes Weib«, naše bába. Tak se zove poslední snop na poli sklizený, tak sluje i žnečka, která jej sváže, a vézti »bábu« říká se v českých vsích o posledním voze mandelů, po němž ženci (na Doupovsku) zasednou »zur ,Watschine'«, к svačině. Také toto slovo není tu doloženo jakožto změna slova českého. — V pověrách hospodářských opět nám napadnou četné shody, zejména pokud jde o čarodějnice, o plivníka a j. Kapitoly o pověrách vůbec autor zevrubně vykládá v oddíle zvláštním, kdež pak následkem této přílišné soustavnosti, o níž jsme se již výše zmínili, opakuje velmi mnoho věcí, které byly uvedeny již prve. Shledáváme to jak v pověrách hospodářských, s nimiž se stýkají názory kosmické, předpovídání počasí a rozmanité Iékaření lidí i dobytka, tak v kapitole o lidové stravě, o lidové botanice, o poměrech v obci a rodině (hospodář к čeládce) a j. Mluvě o měsíci John uvádí z Littengrünu u Falknova názor, že v měsíci sedí muž hrající na housle; praskne-li mu struna, oslepne ten, kdo se naň náhodou dívá. Zdá se mu to (právem) tím nápadnější, »als wir hier die slav i sehe Deutung des Mannes im Monde finden«, což autor ví z Grohmanna (str. 234). V oddíle o pravidlech povětrnostních, o lékařem' a všelikém čarování jest položeno množství dokladů ze starých zápisů, podobných našim »herbářům« a pranostykám i jiným knížkám, které učily n. př. zaklínati zloděje, zaháněti mraky, citovati duchy, hledati pokladů a p. — Ve sbírce jmen dí spisovatel na str. 403: »In jedem Dorfe war ein Kern altansässiger Familien, Aus deren Namen kann man oft mit Sicherheit auf die Herkunft der betreffenden Familien schlieszen.« O jižním cípu území pak zvlášť připomíná, že tam »ganz verschwindend findet sich einmal ein slawischer Name, wie Gapitschka, Marrasz«, v Kotovicích podivné prý jméno Czechenmatz a Čechuseff. — Soudíme, že úsudky z příjmení vůbec lze činiti jen s velikou reservou. Mimo to John sám přiznává, že jeho sbírka uvádí jen příklady (»eine kleine Auslese«), nikoli příjmení všecka, a jeho etymologii nelze mnoho věřiti, neboť on jak se zdá, pokládá také jména ze stříbrského okresu: Proschka, Kubat, Janotka, Utschik, Prokosch za ryze německá. A jak se věc má s oněmi starousedlými rodinami německými, ukázali jsme z řady míst poměrně pozdě poněmčených již výše. Chce-li však John užívati jmen za platné svědectví, musí dopustiti, aby také z českých jmen místných — a ta jsou výmluvnější než osobní příjmení — byly činěny příslušné závěry.
Kniha Johnova podává velmi mnoho důkladně zpracované a soustavně spořádané látky. Ze shodných míst, jež jsme svrchu uvedli a z nichž mnohá uvádějí zjevy, vyskytující se jen na půdě kdysi české, namítá se otázka, kterou si měl také autor učiniti: Podrželi ty věci Němci od poněmčených Čechů, kteří v těch osadách zbyli, či přijali je snad z českého sousedstva ř Ale John nemá tušení o existenci českého lidopisu, v tom je s vědecké stránky nejcitlivější slabina jeho díla, F. V. Vykoukal.
*
Труды Харьковской Коммисъи по устройству XIII. археологическаго сътьзда въ г. Екатеринославп. Изданы подъ редакцией проф. Е. К. Р-Ьдина. Харьковъ. 1905. Стр. XXXVII, -f 791. Cena 5 rublů.
Veliký svazek »Трудовъ харьковской коммиссш* opatřený množstvím snímků děl starého jihoruského umění, předmětů historických a nových, obrací na sebe pozornost jak rozmanitostí statí tak i vědeckou jejich hod-
|
|
