notou. Předně uvedeme stati, týkající se předhistorických starožitností: V. Gorodcov: Krátké zprávy o výzkumech archeologických v bachmutském újezdě jekaterinoslavské gubernie (kurhany čtyř typů ; a pochovávání). V. Danileviče: Dílna v okolí vesnice Chuchry v achtyrském újezdě v gubernii charkovské (keramické výrobky, kamenné nářadí a kovové předměty, které autor klade do dvou epoch — kamenné a pozdější neolitické). V. Babenko: Volčanské hradiště; podle křemenových předmětů a střepů spadá toto hradiště do doby neolitické a bylo místem pro vykonávání modliteb neb útočištěm v nebezpečné době; téhož: Vykopaniny ve Verchním-Saltově ve volčanském újezdě v gubernii charkovské (příznaky kultury různých národů: Chazarů - Pečeněhů, Polovců a Slovanů). I. Morozov: Poznámky a materiály archeologické (vykopávané měděné výrobky a lesní kurhany).

Ethnografické stati »Трудовъ« vzbuzují hluboký zájem. Zaznamenáme stati prof. N. Th. Sumcova: Starobylý život v Eneidě I. Kotljarevského, G. Th. Kvitka jako ethnograf, »Сонце заходыть« (Slunce zapadá), báseň Ševčenkova se stránky životní i literární; I. Manžura jako básník a ethnograf. »Суботы св. Дмытра* (na podnět básně maloruského básníka Jakuba Šče-goleva připomíná lidový obyčej 26. října) a Soudobé zkoumání kobzarstva (abychom mohli posouditi, do jaké míry vymírá lidová hudba, stačí uvésti, že z počtu 4221 slepých žebráků v kijevské gubernii jen 13 zajímá se hrou na lýře, a dříve »лырнпк« bylo synonymem žebravého-slepce). Stať P. Ivanova »Дни недЬли« dává svěží materiál sebraný v kupjanském újezdě o pověrách, obřadech spojených s lidovým kalendáfem.

>Z ethnografických rukopisných materiálů, předběžného komitétu XII. Archeol. sjezdu« redigovaných od А. V. Vetuchova obracejí na sebe pozornost zaříkání a zaklínání a »septanija«. V. Babenko v stati: Z ethnografických pozorování v Jekaterinoslav. gub. podává něco nového o obydlí, oděvu, svatebním obřadě Malorusů a o životě Reků.

Ostatní stati týkají se historie jiho-ruského umění, příspěvky prof.

N. Sumcova, V. Maščukova, prof. S. Rědina, dále literatury a písemnictví

o poesii Ševčenkově a j. od N. Sumcova, V. Srezněvského, práce o starším

písemnictví od M. Chalanského, historie a právnických věd od I. Běljavského,

*

Сборникъ матергаловь для описания мгьстностей и племенъ Кавказа. Выпускъ XXXV. Тифлисъ 1905, str. III. + 269 -f- IX. -\- 136 -f- 250.

Náš zájem vzbuzuje hlavně 2. část »Sborniku«, ve které se sdělují tradice různých národů kavkazských. První část má po výtce ráz archeologický a tu můžeme, myslím, zde pomíjeti. Třetí část obsahuje mluvnici jazyka tabassaranského; dodány jsou ji texty spolu s překladem ruským.

V 2. části vytištěny jsou: a) Temirgojevské pohádky (str. 1—79) obsáhlé to povídky. 1. Pohádka o Temirbekovi (str. 1—24). Chan doporučil před svou smrtí své tři nedospělé syny svému věrnému sluhovi do ochrany, aby je pečlivě vychovával, než se sami budou moci chopiti vlády; jeho bohatství nejpřednější, jeho stádo koní má pak zavésti do takového místa, kde by jich nikdo nenašel, až do plnoletí jeho synů. Když mladíci zvěděli po letech o tomto stádu a cítili v sobě dosti síly, vydali se jeden po druhém na cestu. Nejrekovnější z nich byl nej mladší, Temirbek. Tomu kladli bratří překážky, tak že nemohl úkol svůj v čas provésti. Na cestě po ohni přišel na dva lidi — zápasící, ze kterých byl jeden zcela černý, druhý bílý, byli to den a noc, kdo z nich zvítězí, zjeví se na zemi. Rek tedy maje