do východu slunce opatřiti oheň, spoutal je a přikázal jim, aby tiše leželi až do jeho návratu. V této době provede pak Temirbek řadu rekovných skutků. Jinde pod. ku př. v blh. u Šapkareva č. 243 chytí a sváže rek večernici, jinde jako v turecké u Kunos, Türk. V. M, str. 126 svázal starce, který měl v ruce dvě klubka, bílé a černé, černé navíjel, bílé rozpouštěl do světa, pod. i v řeckých pohádkách Köhler, Klein. Sehr. I., 369. Jako v těchto pohádkách má rek velikánům (loupežníkům) udělati otvor do nepřístupného zámku, uťal jim hlavy, zabil také draka, který chodil krasavicím vyssávat krev; pod v turecké pohádce Kúnosovy sbírky zabil hada, který lezl na sloup vedle schodů, jak právě otvíral bránu paláce, ale tu jest pouze jakýsi vybledlý sled motivu hlouběji propracovaného v kavkazské versi. Následuje celá řada motivu: otec zachráněných krasavic najde neznámého reka, celou družinu i s mladými nevěstami obrátí hrozný velikán bičem svým v kámen, jen nej-mladší krasavici zanesl do svého paláce; rek sám se zachránil, našel palác a v něm svou nevěstu, velikána kouzelným bičem jeho obrátil v kámen, a potom oživil bratry své s jich nevěstami a celou družinou. Následuje konečně motiv o zrádných bratřích.

2. Pohádka o Kairbekovi (str. 24—49). Rek chce za ženu jen onu dívku, která by bělostí tváře své mohla závoditi s boky straky a čerností vlasů s chvostem straky a vyhledávají. Mělť koně nadpřirozeného »dul'-dul'«, a jen jeho pomocí došel svého cíle. Ona dívka ustanovila, že jen za toho se provdá, kdo ji v závodech předstihne, měla koně tak bystrého běhouna, že dosud nikdo nad ní nezvítězil a 99 hlav již bylo naraženo na koly kolem jejího dvorce. Rek zvítězil jak větší zdatností svého koně taktéž lstí. Na zpáteční cestě s mladou ženou podniká ještě různá dobrodružství, doma pak strojí mu zkázu vlastní otec jeho, toužící po jeho ženách, a sice týmiž úklady, které strojí zrádná matka po případě sestra naváděná od milence-draka, velikána, loupežníka proti synovi, po případě bratrovi v látce u evropských národů nesmírně rozšířené.

3. Pohádka o Anzaurovi (50—69). Veliký a bohatý aul olupovaii tři velikáni o stáda koní a pobíjeli množství obyvatelů, hájících svůj majetek. Pohrobek reka padlého v těch bojích, jediný potomek rodu od velikánů vyhubeného, přemůže potom tyto velikány, domůže se opět otcova majetku, stáda koní. V druhé polovici vypravují se rekovy boje o nevěstu, o kterou se ucházel mocný chan.

4. Pohádka o lebce (69 — 79). Effendi Hassan zabýval se sbíráním a zkoumáním léčivých bylin, proslul jako znamenitý doktor. Jednou našel na cestě lidskou lebku a na ní přečetl nadpis: »Ode mne musí zhynouti sedm lidí.« Postrašen spálil lebku doma na ohništi, popel pak vybral pečlivě a vsypal do šátku, a ten pevně zavázaný ukryl do nejvzdálenějšího koutku své domácí lékárničky. Brzy potom vydal se na pouť do Mekky a jediné své dceři Fatmě svěřil péči o domácnost a lékárnu. Když se jednou v lékárničce probírala, našla onen šátek, rozvázala jej a chtějíc zvědětí, co to, okusila. Pozdě poznala s úžasem, že jest těhotná, a porodila překrásného chlapce, když právě se vracel effendi Hassan. Pověst o tomto početí dítěte z popela lebky jest velice hojná, srv. Máchal, O epose slov. str. 77 sl. R. Köhler, Klein. Schriften П., 359. — Povídka ta jest variant velice rozšířené pověsti o zrození Konstantina Velikého, velice blízká zvláště známým dosud versím jejím zapsaným na Kavkaze a u sibiřských Tatarů, srv. pojednání M. Dragomanova Рождение то на Константина Великий Сборн. за нар. умотвор. sv. П., odd. 1, str. 166 sl,, ale v lecčem se liší, zvláště od-