halení nevěry ženy sultánovy vypravuje se jinak, a motiv o rybách smějících se zapomenut.

b) Tatarské pohádky dětské, str. 80—105.

Č. 1. »Princ« nejmladší přistihne konečně diva (velikána), který obírá a ničí otcův vinohrad; pronásleduje ho až к prohlubni, ve které zmizel, spouští se za ním dolů, zabije ho: dostal od tří krasavic od diva zajatých jeho duši v láhvi skrytou — a osvobodí krasavice. Stejně Сбор, матер. Кавказ. XIII., odd. 2, str. 107; XX., odd. 2, str. 26. Od bratří pak zanechán v prohlubni. Podle rady dívčiny jde dále, až přijde k beranům černému a bílému, ale nesedne na bílého berana, než na černého, a ten ho shodí do temného světa. Srv. Schiefner, Awarische Texte 20, Сборникъ матер. Кавказ. XXI., odd. 2, str. 6. Carnoy & Nicolaides, Trad. de l'Asie Mineure 80, Hahn, Griech. alban. M., č. 70, Národop. Sborník II, 104. Rek ocitl se takto v temném světě, tam zabil nejdříve netvora, který nechtěl dávati vody, potom zachránil mláďata velkého ptáka před hadem, a pták ho potom vznesl na »světlý* svět. Srv. Národop. Sborník II., 104, VI., 219, Kunos, Türkische V. M. 101, 121, Chauvin, Bibliogr. arab. VI., 3, Сборникъ матер. Кавказ. XXIV, odd. 2, str. 157, 180.

Č. 2, str. 85. »Urozeny a nízký člověk«. Zvířata ve zpustlém mlýně řekla, jak by se dala uzdraviti chorá princezka, kde by se našel poklad. Urozený to slyšel a stal se zetěm královým. Šel pak tam »nízký« a byl od zvířat roztrhán. To jest základní motiv látky o »Pravdě a Křivdě«, srv. Národop. Sborník III., 113, 114; VI., 220, bez charakteristického motivu úvodního.

Č. 3, str 88. »Pn'hody mladikovy«. Hoch ujede na hříběti, jehož masem měla býti chorá prý matka jeho uzdravena, jako jinde obyčejně macecha. Srv Národop. Sb. X., 95, Аеанасьевъ, Нар. рус. ск.3, П., 165, Етногр. Зб'рн. VII, str. 48, č. 37, Rittershaus, Neuisländ. V. M. č. 8, Dav. H. Müller, Die Mehri- und Soqotri-Sprache I., 76. Rek pak v službě cárské jak zahradnický pomocník, jak bývá v těchto versích, viz Národop. Sb. П., 95. Princezny zvolí si za muže jinocha, kterého uhodí jablkem.

Č. 4, str. 93. »Liška a Armudanbek« t. j. Le Chat botté, srv. mou studii v XVI.—XVII. sv. Сборн. за нар. умотвор.

Č. 5, str. 95. »Sen« t. j. známá legenda o Placidovi-Eustachiovi. Srv. Národop. Sborník VII., 215, Zeitschrift f. vergl Liter. Gesch. N. F., V., 258. Köhler, Klein. Schrift IL, 248 sl.

Č. 6, str. 99. »Neschopny syn« t. j. Fortunatus. Cosquin č. 11, Národop. Sborník III., 125.

Č. 7, str. 101. »Koho Bůh drží, ten nezahyne*. Patří k látce »o zlatém ptáčku a dvou chudých chlapcích«, kterou jsem rozebral v Národop. Sborníku VI., str. 94 sl. Chauvin, Bibliogr. arab. VI., 170.

c) Z gruzinské literatury lidové str. 106—136.

Č. 1. » Význam pohoštění a nesrdečnost archandělů Michala a Gabriela«. Dlužník nemoha sehnati dlužnou summu, prosil boha, aby mu umožnil splatiti dluh, že hned, jakmile dluh zaplatí, rád zemře. Uslyšel bůh jeho prosbu. Věřitel poslal pro peníze svého jediného syna. Ten potkal dva starce na cestě a pohostil je. Když opouštěl dům věřitelův, spatřil je tam, zvěděl od nich, že jsou archandělé Michal a Gabriel a že odňali onomu muži duši. Vyjevili také mladíkovi, že, jakmile se ožení, hned zemře. Skutečně také když po dlouhém čase podrobil se přání rodičů a se oženil, zjevili se v jeho ložnici. Otec mu poradil, aby jim připomněl ono pohostinství, a tak mu odročili hodinu smrti na neurčitý čas. Bůh rozhněvav se na archanděly vyňal