str. 118
jim osrdí. Tak tedy žijí od té doby archandělé Michal a Gabriel bez osrdí (»безъ гусаковъ«) a nelítostně odnímají lidem duše.
Č. 2, str. 112. »Hoře čáře Džumdžuma*. Povídka opět složená z celé řady motivů. Kupec umíraje zapověděl svým třem synům přístup do parku, který byl na kraji jeho majetku. Synové neodolali, vešli jeden po druhém, postřehli srnu a tato, vlastně čertova dcera vlákala je do zámku a tam je usmrtila, když jí nemohli říci, v čem se zakládá hoře caře Džumdžuma. Pouze nejmladší odolal jejím vnadidlům a zachránil se. Šel hledat odpověď na otázku. Pomocí báječného ptáka, jehož mláďata uchránil před orlem, jak obyčejně před hadem aneb drakem, dostal se až k caři Džumdžumovi, vyslechl jeho historii: často vypravovanou o zrádné ženě, která muže svého obrátila v osla, psa atd., a pak sama od muže byla přeměněna v oslici atd. Srv. Národop. Sb. IV.—V., 130, Chauvin, Bibliogr. arab. VI., 198, č. 371; VII., 130. Báječný pták unesl opět reka od toho čáře a donesl zpět do parku, rek pak donutil čertovu dceru, aby oživila bratry, a pak ji zabil.
Č. 3, str. 131. »Solog«. Bezdětná žena zrodila tři syny, když dostal manžel její od jistého velikána lék. Velikán přišel si pro slíbeného prostředního syna. Tento jménem Solog utekl na koni, který byl zavřen do zvláštní železné komnaty, pomocí zrcadla, nůžek a hřebene (z těch bezedné moře, země se pokryla ostrými železnými zuby, neprostupný, pichlavý les). Potom rek hlídal hřbitov, na který chodil v noci kdosi požírat. nebožtíky — byly to tři dívky, odňal první střevíček, druhé šátek, třetí prsten, potom je vyhledal. J. Polívka.
*
Meddelanden frän Nordiska Museet ipoj. Stockholm 1905, 280 str.
O tomto největším museu historickém a národopisném a zvláště jeho oddělení »Skansen« zvaném, bylo referováno ředitelem F. A. Šubertem v VI sv. Národopisného sborníka. Od těch dob je pro nás idealem, jemuž se snažíme přiblížit, pokud poměry naše toho dovolují, to jest měrou velmi nedostatečnou. Odtud zájem, s kterým sledujeme zprávy z vzorného ústavu toho.
Personál čítal 124 osoby, mezi nimi dva intendanty, 18 řádných a 9 mimořádných amanuensů, většinou dam; v létě je počet značně větší.
Rok 1903 byl pro museum velmi významný; kdežto dotud národopisné sbírky byly umístěny v místnostech ad hoc upravených ve dvou domech v Drottninggatan, v řadě malých pokojů, podařilo se vystavěti pomocí velké loterie a zvláštního stavebního fondu novou budovu. V dubnu přestěhovány sbírky a staré domy prodány.
Na ochranu předmětů proti červům a molům zřízen ústav desinfekční, největší svého druhu, umístěný ve zvláštní budově. Přes velkost ústavu bude trvati nejméně dva roky, než předměty musejní budou desinfikovány.
Příjmy musea činily 384.185 korun, z toho státní příspěvek 50.000 korun, výdaje 344.910 korun. Hlavní příjem pochází ze Skansenu, 261.327 korun (vstupné od 590.300 platících osob samo 147.391 korun), ale i výdaje jsou za Skansen největší: 258.771 korun.
Oddělení národopisné získalo 2500 předmětů, a rok je důležit nejen pro nezvyklý ten počet nýbrž i pro cenu předmětů; jsou to kroje, nářadí, nádoby atd. Mimo švédské oddělení sluší uvésti norské, lopařské, grónské oddělení pro hon a rybolov, cechovní a oddělení pro vyšší stavy, které se vykazuje zajímavým nábytkem ze 17. a 18. století.
Skansen získal cenný letohrádek a četné kopie krojů starých; ochotou
