Vrbové, Nové Město n./Váhem, Senica, Březová, Stará Turá, Holič, Skalica, Púchov, Bánovce, Beluša, Žilina.

Košolnu lze jen na tolik zařaditi mezi habánské dílny džbánkářské, na kolik osazeno bylo více rodin habánských, a mezi nimi asi také pracoval nějaký džbánkář habánský. Zde byli již r. 1626 osazeni Habáni1) a měli také svůj »habánský dvůr«, avšak z místních matrikulárních zápisků vysvítá, že dvůr ten jim byl v jmenovaném roce následkem vyššího nařízení konfiskován a na jejich místo byli moravští,2) slezští a čeští obyvatelé osazeni, následovně i proslulé nádoby košolnanské ze XVII. a XVIII; století pocházejí snad od oněch moravsko-slezsko-českých osadníků.

Proti existenci džbánkářů habánských v Chtělnici a v Cachticích mám také závažné důvody. Že ve Chtělnici r. 1620 osazení Habáni nebyli hrnčíři, dokazuje to, že cechovní artikule jsou teprve z r. 1670 a to ne v německé ale ve slovenské řeči. V Cachticích začali se Habáni osazovati také r. 1620, kdy již zde existoval hrnčířský cech se stanovami z r. 1609, a v roce tom již bylo v Cachticích 10 hrnčířů, kteří nemohli býti jiné národnosti, než Slováci. Habáni pak po dvakráte z Čachtic a jednou ze Chtěl-nice ve větším počtu se vystěhovali a to dřív, než takové kořeny zapustili, že by si hrnčířské pece vystaviti mohli. Roku 1621 voje Gabriele Bethléna vyrabovaly Čachtice i Chtělnici, načež na vyzvání samého knížete vystěhovalo se z Čachtic a Chtělnice 183 osob do Sedmihradska3); pak r. 1645 z nařízení Jiřího Rákócyho I. vystěhovali se Čachtičtí anabaptisté do Šáryšského Potoku.4)

V Trenčíně, dle Korabinského5) byli Habáni, ale artikule cechu hrnčířského ze XVI.—XVIII. stol. v řeči latinsko-slovenské sestavené nepoukazují na to. že by zdejší Habáni byli hrnčíři bývali.6)

V Holiči byli habánští hrnčíři, ale jen v tamnější cis. a král. továrně jako dělníci zaměstnáni. Domácí hrnčíři byli Slováci, kteří měli své cechovní artikule se šaštínskými z г. 1770.7)

V Stupavě jen na začátku XIX. stol. Habán Josef Putz, bývalý dělník v továrně holičské se osadil a založil svou džbánkářskou dílnu, v níž někdy i 20 dělníků zaměstnával.8) Co dřív ze Stupavy vycházelo, byla práce slovenská, jelikož Habánů v Stupavě nebylo.

V Senici osadil se velký počet exulantských rodin česko-moravských, z nichž valná část prováděla hrnčířství, které přecházelo s otce na syna a v XVII. stol. až do počátku XIX. století zdárně kvetlo. Zde byl cech, ku kterému přináleželi hrnčíři obydlení v Sobotišti, Březové, Myjavě a ve Skalici.9)

V Novém Městě nad Váhem hrnčíři měli větším dílem česká jména: Dohnal, Drezovský, Hajdušek, Hužovic, Karlačský, Količanský, Ko-týska, Králík, Krátký, Krušina, Leskovský, Mescánek, Mladovský, Musil,