Omasta, Pustomerský, Selecký, Růžička, Trávníček, Vojtěch, Žabka.1) Byli to zajisté členové Českého bratrstva, nebo je r. 1650 sám Amos Komenský navštívil cestou do Šáryšského Potoka, kam ho byl Zikmund Rákócy povolal.

Anabaptističtí hrnčíři v Sobotišti přináleželi asi do r. 1770 do hrnčířského cechu v Senici, ale ani potom neměli samostatného cechu svého, ale spojeni byli s jinými řemesly v Sobotišti.

V Modre, kde Habánů žádných nebylo, kvetlo hrnčiřství mohutně. Stanovy cechu jsou z r. 1642.

Ve Vrbovém urbária z r. 1628 zmiňují se o 5 hrnčířích tamějších. Jejich slovensky psané artikule cechovní pocházejí z r. 1724.

Trnavští hrnčíři měli slovenské artikule z r. 1567, které pak dali r. 1635 hrnčířům ve Fraštáku a oni sinové sestavili opět jen slovenské.

V Pudmericích artikule cechu hrnčířského byly slovenské z r. 1653. Podobně slovenské artikule z r. 1653 měl cech hrnčířský v Halmeši. Totéž ve V i st u ku.

Džbánkářská dílna v Kuchyni patřila rodině Mikulášů, kteří byli Slováci.

Ovšem přistěhoval se velký počet Habánů do Uher r. 1622 a r. 1628, ale přišli přímo z Moravy, kde známost výroby bílého nádobí již zkvétala. Avšak současně s nimi přibyli do Uher také z Moravy vypuzení Českomoravští bratří, kteří v nové domovině ve svých rozličných řemeslech dále pokračovali.

Z přednesených důvodů vidíme tedy, že zásluha o slovenskou majoliku nepatří pouze Habánům, ale větším dílem českomoravským exulantům Jednoty Bratrské a pak samým Slovákům, Že v této otázce dnes omyl panuje, vysvětlí se tím, když seznáme, že za Habány považovali a považují i dnes mnozí spisovatelé českobratrské evangelíky, kteří měli ve víře i v mravech mnoho podobného s anabaptisty. Neznajíce rozdílu mezi nimi, stotožňovali je tím spíše, jelikož Českomoravští Bratří zároveň s Habány jako protestantští exulanti z Moravy do Uher se přistěhovali, pak obě sekty v témž kraji se osazovaly, častokráte i tytéž obce s anabaptisty obývali, byli jedni i druzí vesměs dovednými řemeslníky.

Na důkaz toho, kterak si spisovatelé, též i současníci pletli Habány s Českými Bratry, uvedu zde několik dokladů.

Korabinský r. 1786 psal o Habánech, že jsou to pozůstatky Moravských bratrů, kteří již na počátku XVII. stol. do Uher přišli.

Habáni sami ve svých kronikách napsali, že když Jindřich Matěj Thun, vůdce Čechů r. 1619 jenerałem Dampiérem od Vidně byl odražen a zpět do Čech se navrátil, vtrhlo několik tisíc mužů císařského vojska do Uher. Tehda prý anabaptisté od císařských mnoho trpěti museli, jelikož byli jakožto Čeští Bratří pronásledováni.

Císař Ferdinand II. vydal r. 1622 na podnět kardinála a gubernatora Moravy Františka Dietrichsteina nařízení, aby všichni, kteří se anabaptisté aneb Čeští Bratří zpvou, průběhem čtyř týdnů z Moravy se vystěhovali.

»Vsichni Habáni patřili к náboženské sektě českých a moravských bratrů, kteří považují se za pozůstatky táboritů, jež po bělohorské bitvě