»Zcela jiný ráz má sedmihradská fayence selská, ačkoliv i tam byla anabaptistická osada v Alvinci, ačkoliv i tam Němci bydleli, v lidovém průmyslu Sedmihrad nemožno pražádného vlivu západoevropského vyznačiti. Zde všude pouze původní práce nacházíme, jen někde možno jakýsi východní vliv pozorovati.«')

»Nevěřím, že by v Sedmi hradech byl býval tak vyvinutý fayenceový průmysl, jelikož stopy toho nikde se nenacházejí a to nemožno si před-staviti, že by tato technika v krátkém čase úplně byla se ztratila tak, že by po ní aspoň peci nebyly zůstaly, u sedmihradských hrnčířů jsem ale zavřených pecí nikde nenašel.*2)

V Sedmihradech tedy ani Habáni ani Sašové, kterých je tam velké množství, nedovedli zavěsti onu keramickou industrii, která krásně kvetla na severozápadě Uherském, ačkoliv v Sedmihradech bylo džbánkářů dost i čtyři fayenceové továrny se nalézaly: Gorgény Szent Imre, Kluž (Ko-lozsvár), Velký Sibiň (Nagy Szeben) a Batiz.3)

Totéž platí o Šáryšském Potoku, kde kvetla engobcová technika.4) Různých receptů polev, které si Szerencsi do svého dennika až počtem 48 označil, zajisté v praksi tento mistr málo upotřebil, ale zaznamenal si je na památku tak, jak se o nich byl od Habánů dověděl, nebo zaznamenal si také způsob pálení takových nádob. Proto tento denník nemůže sloužiti za doklad, jako by v Šáryšském Potoku habánská majolika byla se vyráběla. Také dr. Wartha, který denník tento uveřejnil,5) na něj se nikde neodvolává. Mezi fayenceovými továrnami vypočítává sice také Šáryšský Potok,6) avšak taková nikde jinde ani před tím, ani potom se neuvádí.

Že u Habánů do příchodu Českých Bratří majolikářství se neujalo, příčina toho může ležeti ovšem také v tom, že Habáni byli ihned od počátku svého osazování v Uhrách s místa na místo proháněni a všelijak pronásledováni, takže takový na místo vázaný průmysl, jakým je hrnčířství (pro své peci) nemohl u nich v těch dobách a za tak nepříznivých okolností, náležitě prosperovati.

Je pravda, že alvinští anabaptisté byli již r. 1621 osazeni, kdy ještě v Uhrách výroba majoliková známa nebyla, a v čase přesídlení šáryšsko-potockých z Čachtic r. 1645 jen v plenkách se nacházela, Avšak anabaptisté uherští a sedmihradští byli, jak mezi sebou tak i se zahraničními, ve stálém spojení písemném i skrze své deputaty ve styku osobním. A přece ani v jedné z oněch dvou osad, ač požívali přízně svých knížat a pod jich ochranou i úplného klidu, ač alvinští těšili se také mnoha, i sněmy zajištěným privilegiím, neuvedli onu techniku a Výzdobu na svoje keramické výrobky, jaká kvetla u jich bratrů na severozápadě Uher, jejichž zboží hliněné bylo velice oblíbené, dobře se platilo a mělo velký odbyt.