Předchozí pohled na ORIGINAL | OCR Následující
str. 146

chodí neradi (str. 58), milujíce vlast a chovajíce jakousi mystickou (?) úctu před zemí, nemilují Litvané zaměstnání, odvádějících ho z rodného kraje (58) atd. jedním slovem, Litvané jsou největší »amateuri«. Není známo,

o jakém »питейномъ дФл'Ь» velice rozšířeném v Litvě autor mluví na str. 57. Nemyslil zde snad tím »podloudný obchod«; tak jako u nás blahodárně kvete vinopalný monopol ? Také na ústním sdělení spočívají tato pozorování: »jakoby Litvané velmi si vážili dobrých lidí, ke kterékoliv víře by náleželi.« Pečlivě sestavený náčrtek p. Kudrinského měl býti prohlédnut dobrým odborníkem.    А. J. Jacimirskij.

*

Галицъко-руськг народнг приповгдки. Зiбрав, упорядкував i пояснив Др. 1ван Франко. Том перший. (А-Дгти) У Дьвов1 1901—1905, str. XXV. -\- 600. (ЕтнограФ. Збирник Наук. тов. ím. Шевченка X., XVI.)

То bude z nejvelkolepějších sbírek přísloví nejenom v slovanských literaturách. První svazek, teprve pátá část celé sbírky, obsahuje již málem ÍO.OOO čísel! a to jsou pouze přísloví a různá říkadla sebraná u Malorusů haličských. Bohatost tuto oceníme, když povážíme, že Daljova sbírka ruských přísloví z celé říše ruské obsahuje 30.000 čísel a Zátureckého sbírka slovenských přísloví, pořekadel a úsloví obsahuje neplných 10.500 čísel. Dr. Franko v předmluvě vyličuje vznik a osudy této své velkolepé sbírky. Začal zapisovati lido vědný materiál již jako žák gymnasijní o letních prázdninách v rodné vesnici, v Nahujevicích, v okolních vesnicích jakož i v městě Drohobyči. Když pak zimniční agitační činnost politická dovedla našeho sběratele až do žaláře, nepřestala jeho bedlivá práce etnografická, tu vznikaly různé jeho sbírky čerpané z úst arestantů, a při samotné své politické činnosti, při které objížděl všecky východo-haličské kraje, sbíral stále,

1 na hojných schůzích zapisoval z úst selských řečníků četná přísloví, říkadla a průpovídky. A tak u znamenitého učence a politika haličsko-ruského neplatilo staré přísloví, že za třeskotu zbraní mlčí musy. Tím způsobem sebral Franko již v polovici 80tých let tak značnou sbírku, že ji upravil do tisku. Než pro příčiny různé, které Franko v předmluvě vypravuje, sešlo s toho. A Franko pojal jiný plán, totiž vydání úhrnné sbírky přísloví haličsko-ruských, která by vyhovovala všem požadavkům nynější vědy. Sestavil ji tudíž ze všech dosavadních sbírek, počínaje od první v dodatcích maloruské mluvnice Jos. Levického z r. 1834 až do novějších rukopisných sbírek, celkem z 11 tištěných a 39 rukopisných. Seznam těch uvádí v předmluvě str. VII.—X.

Důležitá byla otázka, jak spořádati ohromný tento materiál, tak aby to vyhovovalo všem požadavkům vědeckým, a aby každý v něm se mohl snadně orientovati. A toto spořádání bylo zajisté větší polovice práce, než samo sebrání. Franko nabyl přesvědčení, že nejpraktičtější spořádání přísloví jest abecední seřazení ale nikoliv podle počátečních liter než podle hlavního, nejcharakterističtějšího slova, podle hesla, a v tom následoval vzoru Wande-rova »Deutsches Sprichwörterlexikon«. Plným právem vyslovil se proti t. ř. filosofickému spořádání přísloví, jehož se u nás přidržoval Čelakovský a po něm ještě Záturecký. Ovšem může býti při způsobu, který si zvolil Franko, různý názor o tom, které slovo jest nejdůležitější v daném přísloví, které slovo třeba za heslo považovati. Na př.: порожний горнець дренчит, а повний мовчит uvádí se na str. 424 pod heslem горнець; srovnáme-li české u Čelakovského str. 42 »hřmí prázdná bečka, plná ticha stojí«i u Zátureckého 48 »prazdna bočka najhoršie dudná« a jiné podobné (srv.


Předchozí   Následující