Ovšem bylo by nemožností vymáhati od etnografa vyšetřujícího zapsané povídky, aby probíral všechny povídky lidové, vytištěné nejenom v časopisech neodborných. Pomocí projektovaného indexu každý měl by úlohu poměrně ulehčenou, a zároveň vyhnulo by se nemilým konsekvencím t. j. netiskly by se in extenso nové obměny známých již povídek. Tímto způsobem ušetřilo by se mnoho místa. Szymon Ma-tusiak podal důležitý referát »O zbieraniu imion własnych* a ukázal tu na význam a potřebu tohoto úkolu a to nejen pro národopis. Rovněž velmi důležit jest článek Jana Świętka: »Liczby 3 i 9 w mitach, wyobrażeniach, mistycznych praktykach iw zwyczajach ludowych«. Otázka zde dotčená mohla by míti velmi důležitý význam. Bylo by však třeba býti při bádání a činění vývodů ostražitějším než autor. Souhlasíme úplně, že třeba vyzkoumati, v jaké starobylé době vládla soustava třeticová. Świętek domnívá se dále, že by takto etnologie získala možnost rozlišovati a stanovití genesi památek lidových podle doby, jak to dnes činí archeologie a antropologie. Soustava třeticová jest tak rozšířena mezi lidem, že bylo by nebezpečno klásti všechny památky duševní tvorby lidové do jisté, velmi odlehlé doby. Doba tito nepochybně připadla by u každého národa na jiný čas. Skepticism tu nejen nevadí, než jest i velmi žádoucí. Kdyby nalezené od Řehoře Smólského: »Slady słowiańskie na ziemiach dawnej Recji i Windelicji« nabyly trvalejšího podkladu vědeckého, co není ostatně již tak těžko při tom, co spisovatel již učinil, vedly by nepochybně к nové theorii lechické. — Prof. Dr. Vilém Bruchnalski objasňuje v článku »Pioro jako ozdoba wojaków i junaków i t. zw. prośba o pioro«, jak náleží vysvětliti si obdiv pro ptáka, jaký choval prvotní člověk, při čemž celý problém byl velmi vhodně spojen s perským »Simurga«, jehož vzdáleným reflexem jest polský żar-ptak. — »Geneze legendy o smoku w związku z istnieniem człowieka czwartorzędowej epoki« usiluje rozřešid Fr. Ra wi t a-Ga wr ońs ki; důvody pak jeho ukazující na medvěda jeskynního (smok podwawelski) mají mnoho pravděpodobnosti. — »W sprawie badań nad sprawnością ekonomiczną szczepów ludowych« přenáši nás Dr. Zikmund Gar gas v obor jen prostředně spojený s národopisem, ale neméně důležitý pro národopis a dosud málo prozkoumaný. — Práce Dra Michala Janika poučuje dokonale o životě, síle hospodářské, osvětě atd. »Ludnosci polskiej v Stanach zjednoczonych Ameryki północnej«. Dokazuje smutné vyhlídky polského živlu do budoucnosti v novém světě, již dnes hrozí mu odnárodnění. Z práce této možno jen přesvědčiti se o tom, že polskost amerických Poláků jest otázkou času, a snad i nejbližší budoucnosti. Vzpomenutá okolnost měla by pobídnouti polské etnografy к pilnějšímu studiu populace polské v Americe zvláště, když jí dosud málo pozornosti věnováno bylo. — Co dá se vytěžiti z literatury pro národopis, o tom nás poučuje velmi pilná práce Dra St. Dobrzyckého: »Humor i dowcip w Polsce w XVI. wieku«. Ze spisů XVI. stol., anekdot, žertů a vtipů vybral autor vše, co jest nejvíce charakteristické a co dosud se opakuje v ústech lidových vyprávěčů. Jest jen škoda, že z ohledů nezávislých na autoru vyloučena byla z bádání pornografie. Již jest čas, aby se z nauky puritanism vymýtil. Rozprava tato má velkou cenu vědeckou, neboť ukazuje vliv knižní literatury na lid a zároveň dlouhý věk tradice. Mimo to má ještě neobyčejnou v pracích vědeckých (zvláště v stol. XVI.!) přednost, že z ní možno nejen mnoho se naučiti nýbrž též, jak by řekl Rej z Nagłowic, »byczo« se pobaviti a potěšiti. Druhá práce téhož autora rovněž z oboru literatury: »Ludowosc w Sobótce Kochanowskiego* dokazuje proti dosavadnímu mínění, že moment lidový v tomto díle jest dosti silně vyjádřen. — Konečně práce prof. Łopacińskeho má za účel »Probe wyjaśnienia początku jednej z zapomnianych gier dziecięcych (w koła)«.

Přecházíme к sbírkám materiálu nezpracovaného. _ I v této části máme skutečně věci výborné. Mezi nejlepší náleží práce Jana Cwikowského: »Stroje ludowe w parafji Łącko w pow. nowosadeckim«. Popsány tu jsou důkladně a ještě důkladněji jsou v nádherných reprodukcích vyobrazeny všechny druhy kroje (t. j. mužského, ženského a dětského) tím zajímavějšího, poněvadž krajina, kde se ho užívá, leží na pomezí Lachů a Horalů; máť tento kroj významné známky společné krojů lachovských a horalských. Zajímavý jest též článek Felixe Tarońeho: »Krzyze i kapliczki przydrożne na Spizu«. Ačkoliv nevynikají rozmanitostí ve formě a ozdobě, která vyplývá z rozvinuté individuality umělce Jidového, přece mají typ odlišný, různící se od typů podhalských a sade-ckých. Skoda jen, že illustrace jsou malých rozměrů. Stanislav Czaja zasloužil si velkou pochvalu, neboť první uposlechl výzvy prof. St. Estreichera, aby doplnila se »Szopka krakowka« vydaná od něho před dvěma lety. Z materiálů sebra-