krajkářské školy, které vzbudilo dosti rozruchu i odporu, jak Národopisný Věstník již zaznamenal, v české společnosti Nyní, kdy chvilkové pohnutí utichlo, uvažuje o nadějích a slibnosti českého krajkářství Národohospodářský Obzor (č. 4.). Klidné a ciframi doložené jeho vývody jsou pro dosavadní způsob české akce pomocné krajkářskému průmyslu velmi málo potěšlivy. Na české straně od samého počátku pomocné akce dbalo se předem momentu kulturního a etnografického. Šlo hlavně o uchování starých vzorů výrobních. Obzor Národohospodářský však soudí, »že problém jest v prvé řadě sociální, a etnologický že patří vlastně už téměř historii*. V prvé řadě musí proto jiti o zvýšení mzdy krajkářek, tedy i o zvýšení cen výrobku jejich. A tu »prirozeno, že výrobky odpovídající vkusu a módě mají daleko větší cenu tržní, než výrobky staré, tradicionelní šablony, třeba měly sebe větší cenu kulturní a etnografickou, a výroba módních krajek poskytuje následkem toho daleko větší výdělek . . . Chtělo-li se pomoci krajkářkám к lepším výdělkům, musilo se sáhnouti ke vzorům a technice, jež mohly proraziti na trzích platících lépe než trhy domácí*. Proto Národohospodářský Obzor nepovažuje za zhoubné postátnění škol krajkářských, s nímž ruku v ruce jde péče o organisaci odbytu i o zlepšení výrobní techniky. »Prevzetim škol do státní správy dá se čekati rozhodně obrat к lepšímu.« Lze-li z české strany s prospěchem vůbec zasáhnouti do pomocné akce krajkářství, bylo by to možno založením spolku, který by nebránil využívati výhod ústředního odbytu, společného nákupu surovin atd., ale zachovával si vliv na samu výrobu (a i to patrně by bylo možno jen pro spotřebu domácí, jež je v celku nepatrná: Odbyt Strážova a Králové Hradce 10.000 kor. ročně proti odbytu 4,000.000 kor. vídeňského kursu).

@----------

Jak houževnatě pověry se drží i v krajích dosti pokročilých, svědčí dopis Rolnických Listů polit. okr. Sedlčanského (1905, str. 146). »Dva sousedé se pohádali, že jeden druhého »drží« a proto prý mu nechtějí krávy dojiti. Soused P. nedal si to vymluvit; to dopálilo J., že odsekl: »Tak tedy nepustím Vás, dokud Vás nepřivedu do hrobu!* Soused Р., když nemůže střeliti zajíce, myslí, že ho někdo »drží«. Jeho žena sbírá husiny po pastvé, cizímu dobytku jen když může vytrhnouti trochu chlupů, neb koním žíní; tahá slámu z cizích došků, v noci není jí Iíno lézti na cizí dvory, choditi i do jiných vesnic. Bere s sebou i děti.«

@--------------

Škola našeho venkova seś. 7., str. 270 a násl. přináší začátek článku Lad. Horáka: »Archaeologicka mapa Čech a poznatky elementární.' Pojednává o metho-dické důležitosti map a specielně mapy archaeologické к usnadnění vyučování. Přesahuje to cíle obecné školy.

@------------

»Venkov« 4. dubna 1906 otiskuje výňatek zápisků Václava Kodeše, gruntov-níka a hospodářského v Staré Vesci (okr. českobrodský). Uchovány jsou v okresním museu a obsahují hospodářské i časové poznámky v 1 1805 — 1855. К r. 1843 zapsán jest zajímavý kulturní příspěvek к životu na venkově a bezpečnosti: >Na den 31. srpna ráno mezi 1. a 2. hodinou přišli na nás raubbanda 13 mužů se šavlema a flintama. Ve vsi hluk se stal, až na zvon sturmovali.« Odešli s nepořízenou, ale také vyšetřování nepomohlo. »V únoru 1844 přišel vejpis, že po raubířich není stopy.«

@------------

Pověrečnou ochranu proti ohni zaznamenává Osvěta Lidu: Ve vsi Olšanech u Litomyšle vypukl 19. dubna oheň. Sedlák, jehož statek byl ohněm ze sousedství ohrožen, přinesl díž, v níž nebylo nikdy v pátek zaděláváno na chleba; postavil díž na stranu, z které oheň hrozil a spokojeně a nečinně čekal. Věřil, že díží, v níž nikdy v pátek nebyl míšen chleba, ochránil dostatečně svůj statek proti ohni.

@---------

Dr. A. Ráth upozorňuje v Slovenských Pohťadech (XXVI., str. 250 a sl.) na nesplněné dosud úkoly lidopisné práce na Slovensku. >Dosial' sbierané hlavně podania, príslovia a piesne, opisované úbory,, chaty, zariadenie domu atd., slovom starano sa o odmal'ovanie zovnútornej fysiognomie 1'udu, o shromáždenie útvarov jeho fantasie a domyslu, o stranu intellektuálnu a astetičnu. Na stranu etičnú a praktičnú málo obracano uvahy«. Dr. Ráth zde chce přiložiti ruku к dílu a spra-covati obyčejové právo slovenské. Za tím účelem sestavil obšírný dotazník (z něhož otiskují Slovenské Pohl'ady v č. 4 otázek 58). К vyplňování dotazníku podává spolu stručný návod, v němž hlavně klade váhu na zaznamenávaní obyčejů, sou-