visících s právním názorem lidu, pořekadel, úsloví a názvů, jež jsou užívány jako právní terminy. Při tom upozorňuje na nutnou opatrnost a zření к právním názorům, které dnes již se ujaly v lidu pod vlivem práva psaného, soudní prakse a novin, a jež od vlastního právního nazírání lidu třeba přesně rozlišovati.

@-----------

Berlínský Zeitschrift des Vereins für Volkskunde přináší (v 2. seš.) přehled nových prací o slovanské lidovědě. O věcech českých referuje Alexander Brückner, jenž se zmiňuje podrobněji z periodických publikací o Českém Lidu, Časopisu Musea kr. Českého (r. 1905) a o Národopisném Sborníka Českoslovanském X. Jinak mimo obšírnější referát o Polívkových Pohádkoslovných studiích (Národop. Sborník X., 2) upozorňuje ještě na Hoškovo Nářečí českomoravské a na dra E. Muky Slované ve vojvodství luneburském.

@------------

Wisła, lidovědná revue, jež vycházela ve Varšavě redakcí E. Majewského, přestala svým XIX. svazkem (r. 1905) vycházeti.

@------------

«Живая Старина» vzkříšena po roční přestávce к novému, bohdá čilému životu. Právě vydaný 1. sešit XV. jejího ročníku ukazuje, že časopis ten nezměnil pouze vnější formu, než také celou organisaci. Programem jejím jest ne pouze výzkum vnějších a vnitřních zvláštností plemen a národností obývajících říši Ruskou, než také spřízněných národů a krajů sousedících s Ruskem; dále studium jich vzájemného působení v daleké minulosti a v přítomnosti: studium dialektů, lidové poesie, reálního života; konečně chce ještě přinášeti kritický a bibliografický přehled literatury lidovědné. První sešit má 5 hlavních oddílů zvlášť stránkovaných: 1. samostatné vědecké rozpravy jako »obscina« u Zyrjanů, o selských stavbách běloruských a jiné, i nekrology Adolfa Bastiana a Friedr. Ratzela; 2. materiály z lidové poesie; 3, kritiku a bibliografii (mezi nimi ref. o Polívkových »Pohadkoslovnych studiich«); 4. »směs«: drobné zprávy (mezi jiným sděluje se jakýsi přežitek dávného obyčeje spalování mrtvol) a za 5. »Kroniku« výtahy ze zpráv cis. ruské zeměpisné společnosti, hlavně jejího etnograf, oddělení, a různých museí i společností.

@------------

V obci Opécska Caradské stol.) zemřel devatenáctiletý mladík. Macecha jeho se bála, aby nechodil domů strašit. Proto po úřadě s jinými ženami mrtvolu přibila na dno rakve, aby nemohl mrtvý z hrobu vstávat. (Slovenský Týždenník IV.. čís. 15.)

@-----------

V Paříži vyskytl se nový lékař — bývalý krejčí — Cyprien Pradier, jenž léčí modlitbou a vkládáním rukou na churavé místo. Příznačno je, že v řadě pacientů, kteří tvrdili, že Pradierem byli vyléčeni, byli i lidé stavovské inteligence (na př. důstojník).

@-------------

Prof. Brenner, redaktor »Mitteilungen und Umfragen zur Bayerischen Volkskunde« chystá vypracování mapy domovních typů (Hausbaukarte) Bavorska. Spolu s tím organisuje sběratelskou činnost o lidových (selských) stavbách bavorských. Srv. článek Deutsche Bauernhäuser v »Beilage zur Allgemeinen Zeitung« č. 108 (1906).

@---------

»Čech« (8./V. 1906) cituje z dopisu německého cestovatele Frobenia (do Berliner Local-Anzeiger 5./V.) některé zprávy o pohádkách černochu na Kongu. Výňatky vybírá ovšem za účelem důkazu biblické these, že prvotní náboženství lidského pokolení bylo monotheistické. Ze všeobecného uvádí: »Věc velmi pozoruhodná — píše (Frobenius) — v duševním životě černochů nalézáme tytéž jemné květy z luhů pohádek, jakými se honosí Němci. Tato nízká, otrocká rasa, synové Chámovi, tito vyděděnci člověčenstva, opovrhovaní ode všech, jsou spolumajiteli našich pohádkových pokladů. Mají naši červenou karkulku, mají pohádku o závodění ježka a zajíce, mají zápasy draků, pohádky o obřích, o lišce . . .«

@--------------

Ve Varaždinu zemřel 17. III. t. r ve věku 76 let Luka Zima, muž o hlubší poznání nejen jazyka než i lidové poesie svého národa velmi zasloužilý. Rodem Slovinec ze Štýrska, studoval v Záhřebe a v Praze a byl pak professorem 1856—1876 v Kar-lovcích, a 1876—1891 ve Varaždině. Krátkou dobu působil jako profesor řecké filologie na »velke škole« v Bělehradě. Cenné byly jeho studie »Nacrt naše me-trike národně s obzirom na stihove drugih národa, osobito Slavena.« Rad jugoslav.