Cerovo.

(Pokračování.)

Přistupujeme к zřízení rodinnému. Kdežto v sousedních dědinách katolických na Litavě a Trpíně i j. jsou příklady, že na jednom gruntě sídlí několik rodin, vyrostlých sice z jedné, ale vzdálených někdy již tak, že možno mezi nimi uzavírati sňatky, na Cerově na jednom statku obývá jen jedna rodina s nejbližšími, otcem, dědem а р. V čele rodiny je tu otec, jenž modlí se s rodinou, roztřiďuje práci a jídlo. Čeledi, které je, mimochodem řečeno, v této dědině velmi málo, má právo poroučeti jen on. Poměr mezi hospodářem a čeledínem »paholkem« je poněkud jiný než u nás; jsou si bližší. Hospodář mu tyká vždy, čeledín gazdovi vyká, ale jmenuje někdy křestním jménem. Dětí je tu málo, a proto jsou velmi hýčkány zvláště od matek. Výminečné postavení má ten, kdo se do statku přiženil. Je to »pristavok«, a vážnost jeho nebývá velká; proto mladí muži neradi jdou na »přístavky*. Zřejmě tomu nasvědčuje smlouva, která vždy obsahuje určitě stanovenou sumu, na niž má pristavok právo jako správce ženina majetku. Kdyby manželé se rozešli — a není to věcí tak vzácnou — pak mu musí příslušný obnos dle toho, jak dlouho hospodařil, býti vyplacen. Zvláště pak klesá význam jeho, když mu dorůstají děti. Inferiorní ppstavení přístavka patrné je i z toho, že na náhrobcích žena jeho často není uvedena jménem mužovým, nýbrž otcovým a i děti někdy jmenují se tu dle děda.

Při té příležitosti možno též uvésti, že příjmení nemá tu ještě toho významu jako u nás. Obyčejně Cerovan se uvádí mimo křestní jméno ještě dvěma, z nichž jedno je patronymikum nebo přezdívka a má větší význam v ústech lidu i někdy u úřadů než příjmení.

Mnohem více lze říci o zřízení obecním a církevním. V čele obce stojí »rychtar«, volený vším občanstvem na tři léta. Odznakem jeho je hůl »rychtarska palica«; platu má ročně 60 korun. Hlavní činnost jeho spočívá v tom, že svolává a řídí poradní sbor, stará se o exekutivu jeho nařízení, rozhoduje menší spory, dává různá svědectví a pod. Jiná agenda, zvláště korespondence s úřady, je odkázána obecnímu notáři, jenž bývá zpravidla společný několika obcím. Má býti toliko pomocnou silou, písařem, ale ve skutečnosti moc jeho někdy je rozhodující. Národnostně bývají tito notáři skoro vždy urputní maďaroni, což však nevadí, aby krátkozraký lid nepodléhal vlivu jejich více než vedení osvědčených pracovníků z řad vlasteneckých učitelů a farářů. Plat jejich je dosti značný; jen Cerovo platí litavskému notáru přes 600 K. Jiným obecním funkcionářem je »pokladnik«, jenž sbírá daně »porcie« a řídí obecní pokladnu, za čež má odměnu 40 К ročně. Dále přistupují dva »prisezni« s ročním platem po 24 К a dva »zakazáči« obyčejně mladí gazdové, určení к oficielnímu oznamování důležitějších vzkazů sousedům; dostávají za tuto službu po 20 К. К nim druží se »bubnáš«, jímž však může býti též zakazáč. Vlastní obecní výbor skládá se ze 24 členů. Polovina volí se vždy po 3 létech, druhá část skládá se z těch, kdo platí nejvíce daní. Ti nemají platu, bývají jen od rychtáře při každé schůzi na obecní útraty častováni pálenkou. Práva tohoto sboru jsou dosti značná, náleží mu rozhodovati o všech důležitých záležitostech obecních, ale právě v tomto shromáždění a nad ním provozuje zmíněný notár svůj vliv, tak že obecní výbor bývá nástrojem jeho maďaronských choutek.