Obecními zřízenci jsou dále 4 pastýři placení obcí dle zvláštní smlouvy »vocatora«, v němž jsou obsaženy všechny jejich povinnosti a důchody. Také dva »kováči« v obecních kovárnách vázáni jsou podobným vokatorem, kolik mají žádati za kterou práci. Služebníkem z části obecním, z části církevním je »hlasnik«, »bochter«. Úkolem jeho je zvoniti a po odzvonění večerním obcházeti ves až do dvou hodin s půlnoci. V této dědině na rozdíl od jiných mají pěkný zvyk, že hlásník jest povinen po odzvonění zpívati s věže nábožnou píseň a to dva verše na dolní konec a dva na horní. A je to opravdu velmi působivé, když za letní noci nad ztichlou osadou nesou se z výše zvučným, zbožným hlasem, jak jen Slovák dovede, pronášená slova modlitby, aby chráněna byla ves od pohromy.

V dobách nebezpečných, kdy za sucha hrozí oheň, béře si hlásník každé noci dva »vartäse« řadem dle stavení. Služba hlásníkova platí se naturaliemi a to 12 litry rože (t. j. žita) z každého domu. Konečně možno uvésti háj -nika, jenž má hlídati pole a lesy.

Vedle vrchnosti obecní je zvláštní církevní. V obci je hlavou její místní farář, jemuž dříve všeobecně říkalo se též »pan otec« —paní farářce »paní matka«. Mimo kněžské povinnosti má na starosti všechny zájmy církevní a školní, předsedá církevnímu shromáždění, přijímá nařízení od vyšších úřadů, děkana a seniora a referuje jim o poměrech své osady. Obec si povolává a vydržuje faráře sama a plat jeho do nedávná záležel skoro výhradně v naturaliích; nyní se částečně mění v peníze. Celkem je dvojnásobný učitelského, o čemž doleji.

Ostatní funkce církevní mimo faráře jsou nehonorovány, jsou jen čestné. Je to v prvé řadě inspektor, representant obce doživotně volený, jenž má povinnost hájiti zájmy obce zvláště na seniorátním konventu. Někdy, za-stává-li svou hodnost horlivě, volí si několik obcí jednoho inspektorem neboli »církevním dozorcou«.

Ku správě obecního jmění а pak к obstarávání farářských, učitelských a církevních polností ustanovují se kurátor a dva kostelníci. Kurátorem bývá obyčejně starší gazda, kostelníky mladší, oba vesměs dobří hospodáři. Poněvadž však bývá s tímto úřadem spojeno mnoho starostí a nesnází, jen zřídka zastávají své funkce předepsaná tři leta; obyčejně dvě neb jeden rok. Povinností jejich je jednak přisluhovati v kostele — a tu mají onu nemilou výsadu nositi v letě nohavice — ale hlavně péči míti o církevní, farářská a učitelská pole a vykonávati ustanovení církevního shromáždění. Církev totiž má ku hrazení svých potřeb vlastní majetek, můžeme říci hospodářství, jež mimo stanovené poplatky činí hlavní její příjem. Toto církevní hospodářství provozovalo se dříve ve značných rozměrech. Byl tu mlýn, jenž se dával do nájmu »arendy«, a pole, jež se též pronajímala; tu aren-dátor dostával od církve polovici setby a odváděl každý třetí nebo čtvrtý snop, dle úrodnosti půdy. Často církev hospodařila sama, a to tak, že ga-zdové vykonávali zadarmo všechnu práci potahem, »zeliari« ruční. Od této práce nebyli osvobozeni ani zemane ani obecní vrchnost; tito nemuseli pracovati jen na farářských a učitelských polnostech. Také mluví se ve starší době o církevním včelíně, lomu а р., nájem se tu platil vždy naturaliemi. Časem však se poměry změnily. Zdálo se býti pohodlnějším dáti všechno do nájmu, ale ne již za naturalie, nýbrž za peníze. Ale poněvadž důchod z toho je již • značně menší, zůstávají v nájmu jen pastviny církevní, lesy a j., pole jako dříve vzdělávána jsou celou osadou. Právě tak i ona část pozemků, jichž úroda má býti platem učiteli a faráři. Na jaře, když církevní