vrchnost uzná za vhodné, mají gazdové povinnost obojí pole zorati a osíti; zrní musí si dáti farář a učitel. Za tuto vykonanou službu mají se církevníci pohostiti pálenkou a chlebem; na faře mimo to dostane kurator s kostelníky rezance t. j. nudle. Mnohem slavnější je žatva pánu faráru a rech-toru. Tu den napřed hlásník vybubnovává, aby z každého stavení chlop s kosou nebo žena se srpem šla žať. Ráno svolává se ještě zvoněním. Sejde se jich vždy mnoho a všichni jsou svátečně oblečeni; jen párty děvčata nemají, poněvadž by jim překážely v práci. Se zpěvem jdou na pole, provázeni kuratorem a kostelníky. S prací není třeba pospíchat!; dosti je tu zpěvu, žertování a přijde-li pan farář nebo učitel, jistě ho »poviazi« a musí se vykoüpiti. V poledne pojedí jen málo, neb je čeká hostina. Asi к páté hodině žatva je u konce a opět se zpěvem vracejí se domů. Tu se rozdělí na dvě části. Dvě třetiny a kurator s kostelníkem odejdou к panu faráři, ostatní s druhým kostelníkem к panu učiteli. Na obou místech čeká je už večeře dle předepsaného pořádku. Byla-li to žatva žita (pšenice) neb roži (žita), jsou častováni chlebem, masovou polévkou, beraninou, opekanci a pálenkou. Když žali jarinu, t. j. ječmen nebo oves, opekance odpadají. Také dovoz posečeného obilí náleží obci, vymlácení musí si opatřiti již farář a učitel. Ani těmto povinnostem nechtěli se zemane podrobiti a i nyní raději platí, než by sami neb čeledí súčastnili se prací »na církevním*.

Poradním sborem v otázkách církevních je shromáždění prebysterianů a valné shromáždění neboli konvent. První se skládá z dvanácti preby steru, starších obce doživotně volených, к nimž přistupuje ještě kurator s kostelníky a občanská vrchnost. Svolává je farář kdykoli uzná za dobré a radí se s nimi o méně důležitých věcech. — Církevní konvent scházívá se řidčeji, jednou neb dvakrát do roka a musí se oznámiti aspoň týden napřed s kazatelny. Působnost jeho je velmi rozmanitá. Na něm volí se farář ovšem za přítomnosti zástupce senioratu, na něm se též rozhoduje o učiteli. Přijímají se účty za rok minulý a rozvrhuje se, mnoho li na příště má se vybírati ve prospěch církve. Poplatky namnoze záležejí v naturaliích a rozdělovány jsou velmi různě. Buď po duších, ale tu vyjímají se starší osoby a děti do dvanácti let; nebo dle párů manželských anebo konečně »die volóv, vládání gruntu a jutrov«. Mimo to zadává konvent nájem církevních pozemků, ustanovují se zřízenci církevní (hlásník) a navrhuje se, mnoho-li se má žá-dati ku př. za zvonění, ano vyměřuje se i porodní bábě poplatek, ne více, než 70 kr. a půl kýly žita »od postelkyne«. Kýla je čtyři mítovníky a 60 litrů.

Mimo předepsané poplatky, uvedené příjmy a dobrovolné oběti často vzpomíná se »zvonik« jako značný pramen důchodů církevních. Dříve totiž každé neděle obcházel kostelem kostelník s tyčí, na níž byl zvoneček a sáček na milodary. Časem však horlivosti ubylo, mnoho tato sbírka nevynášela, i bylo ustanoveno, že zvoneček má zůstati jen dva dny v roce a to na den »Nového léta* a »Vstoupení Páně«. Jinak se má zrušiti a jednou pro vždy sesypal každý evangelický pár půl milovníka a založena byla tak »zvonečková sesypka«, jež se měla neustále zvětšovali půjčováním na úrok.

Mezi vydáními církve činí největší položku vydání na školu a kostel. Škola cerovská je církevní, t. j. do nedávná vydržovala se jedině obyvatelstvem cerovským. Původu je starého, jak už bylo vzpomenuto. Mezi chatrnými školami sousedními činí opravdu čestnou výjimku. Ale nebylo to snadné a mnoho stálo obětí a namáhání, než podařilo se nynějšímu učiteli sehnati sumu ÍOOO zl. a pohnouti osadníky ku stavbě nové školy. V ní vyučuje se