tom učinil opět jistou restrinkci. Upozornil, že při snímání zpívaných písní dělá obtíže síla hlasu ve zpěvu stále se měnící. Jemně zpívané tony stanou se při reprodukci snadně nejasnými, silně vyražené tony mohou ale plotnu tou měrou pokaziti, že při jich repropukci se ozve hlasitý skřek; zameziti dalo by se asi tím, že by zpěvák, měně sílu hlasu svého, brzy přibližoval ústa к přístroji, brzy je vzdaloval.

Konečně vzal ještě s sebou prof. Rieh. v. Wettstein fonograf na svou vědeckou výpravu do jižní Brasilie, nastoupenou na jaře r. 1901. Účel této výpravy byl sice jiný než filologický, totiž přírodovědecký, botanický, ale nicméně byly pozorovány dialekty indiánské a pořízeny některé snímky. Také vůdce této expedice poukázal především na přílišný objem a přílišnou váhu beden s nástrojem a sbírkou válců, tak že se nedaly ani na mezcích dopravovali a nezbylo než sebrati lidi, jichž mluvu měl fonograf zvěčniti, na určité místo, kde byl zanechán.

Předseda akademické komise fonografické ve svém podání v červenci r. 1902 předloženém akademii konstatoval, že i jinde, zvláště v Paříži zápasili s podobnými obtížemi, jako Rešetar a Kretschmer, zvláště když chtěli zachycovati mluvu individuí nižších národů, kteří byli přišli na pařížskou výstavu světovou. Také ve Vídni bylo pořízeno několik fonotypů jednak některých ukázek dialektických, jednak přednášek a deklamací některých vynikajících jednotlivců. Snímky pořízené dle záznamů opatřených na expedici Rešetarově zdařily se do té míry, že Rešetar i Jagič prohlásili, že podávají všecko podstatné původních ploten a že výsledky tedy dostačují. Ovšem dodává Sigm. Exner poznámku, že se sám nikdy neoddával naději, že by fonografické snímky třebas i akademickým, zdokonaleným aparatem pořízené, mohly míti valný význam pro studia linguistická, zvláště kde se jedná o tvoření a o rozeznání souhlásek sobě blízkých. К tomu jsou dosavadní přístroje ještě příliš nedokonalé.

Konečně byly fonografem ještě zachyceny písně od nějakého muže z arabského ostrova Soqotry, kterého byl Dr. W. Hein přivezl s sebou do Vídně. 1) Posledně byl tímto akademickým fonografem ještě opatřen Dr. Rudolf Pöch na výzkumnou cestu do německé Nové Guinee.2)

Současně uchopili se této věci ve Francii, anthropologická společnost v Paříži určila podporu na sbírání tradic lidových pomocí fonografu, a o poslední světové výstavě v Paříži zachytil Dr. Azoulay velký počet písní jmenovitě z úst příslušníků různých mimoevropských národů, kteří byli také do jisté míry výstavním objektem. Na mezinárodním sjezde »tradicionistu«, který v září r. 1900 zasedal v Paříži, reprodukoval Dr. Azoulay písně na svém fonografu a v debatě, která se potom rozvinula mezi přítomnými odborníky, uznáno bylo všestranně, jak velký prospěch z toho nového způsobu zaznamenávání lidových tradic by mohla míti věda. Přítomný redaktor »Revue de Linguistique« uznal jeho důležitost pro fonetiku; redaktor »Revue des traditions populaires« Paul Sebillot uznal jeho praktický význam pro sbírání písní, ale pochyboval o jeho prospěšnosti pro sbírání povídek lidových; rozebral zároveň pamětní spis p. Bely Vikara »Recueil phonographique des chants populaires de la Hongrie«, který dostav podporu od uherského ministerstva vyučování spolu s jinými ještě zachytil velký počet písní. 3) Národopisné oddělení uherského národního musea mohlo se na tomto sjezde