od zápisů subjektivních, třebas hudebně vysoce nadaných cestovatelů, kteří přece silně podléhají evropským názorům a představám. Předvídá již novou srovnávací vědu hudební, která se stane jednou z nejdůležitějších a nejzajímavějších větví lidovědy. Přimlouvá se proto, aby berlínské museum lidovědné zařídilo zvláštní oddělení fonografické, jakýsi archiv, ve kterém by se po staletích ještě mohla studovati hudba kmenů, dávno do té doby zcela vymřelých. Vystavují se vedle předmětů národopisných dlouho již fotografie; v nejbližší době začne berlínské museum ukazovati obrázky stereoskopní, bude poskytovati obecenstvu kinematografická představení, a tu nesmí schá-zeti grammofon. Indická, čínská a arabská hudba jest zcela svérázná, a jest to přímo povinnosti národopisného musea podle F. v. Luschana, aby s ní seznamoval pomocí grammofonu všecky, kteří jinak nemohou o ní nabyti ani přibližných představ. Pomýšlí na spojení představení kinematografických a fonografických a doufá, že v nich se najde v krátké době znamenitý vzdělávací prostředek. Taková představení ostatně se také v Americe již odbývala, jak bylo sděleno v debatě po této přednášce. 1)

Turecké nápěvy od F. v. Luschana do fonografu zachycené, podrobili pak dva odborníci O. Abraham a E. v. Hornbostel velmi detailnímu rozboru2) a dodali ještě úvahu »o významu fonografu pro srovnávací vědu hudební.« 3) Spisovatelé šíří se tu o důležitosti srovnávací vědy hudební pro linguistiku, pro národopis, vůbec pro kulturní historii, jakožto i o její souvislosti s těmito disciplinami při řešení základních problémů. Podávají přehled starších prací o hudební vědě, zvláště o hudbě neevropských národů, o zavádění exaktnějších nástrojů pro její studium, a jmenovitě vytýká velkou důležitost fonografu pro studium praktické hudby, jehož poprvé užil Američan Benjamin Ives Gilman při studiu hudby čínské a nápěvů jistého indiánského kmene r. 1892. Chovají též přesvědčení, že se dá záhy stvořiti archiv trvanlivých hudebních dokumentů exotické hudby a tím položití pevný základ novému odvětví lidovědnému. Připojili pak stručný návod к užívání fonografu pro cestovatele a missionáře.

Dr. Bohuslav Gebauer, 'Východočeské otrokářství. (Knihovny Přehledu sv. IV.) Nákl. Lidového Družstva Tisk. a Vydav. V Praze 1906. Str. 84.

Spisek páně Gebauerův upozorňuje na důležitý a nebezpečný zjev sociálního života východních Čech, na zjev, který právě tím, že není nahodilým, nýbrž typickým a hromadným, nesmí ujiti pozornosti těch, kdož chtějí po-znati život českého lidu. Se zjevem, že jsou děti v pravém slova smyslu prodávány, setkáváme se dosud v životě venkovského lidu nejen v Čechách východních, nýbrž i jinde (v jižních Čechách, v zemích alpských a pod.). Není pochyby, že podobné zjevy se stanoviska pokročilejší mravnosti spole-