čenské jsou velmi povážlivý. Je jisto, že příčí se nejen nynějšímu cítění právnímu, nýbrž vedou leckdy к hotovým pohromám nejen v životě postižených jednotlivců, nýbrž i v životě obyvatelstva celých krajů, jehož zdárnou, zdravou budoucnost ohrožují. Tomu je zejména ve východních Čechách, kde se tato nemravná zvyklost, že děti v určitém věku a na jistou dobu jsou prodávány, zhoršuje dvojnásob nebezpečným a odporným účelem, za kterým jsou prodávány. Rodiče na Nechanicku, Králové Hradecku, Hořicku a Novobydžovsku vydávají své děti na harfenictví t. j. životu světoběžníků, tuláctví, žebrotě a prostituci. Vydávání vlastních dětí všanc nejhorší bídě mravní a tělesné předpokládá jistě krajní lehkomyslnost, naprostý nedostatek lásky rodičovské, lhostejnost к osobní čestnosti, dosvědčuje požitkářství, alkoholism a vlastní hmotnou bídu, jež společně vyvolávají uvedené mravní defekty u jednotlivců. V tom všem autor rozpoznává správně, ale pozornosti zvláště po stránce etnografické zasluhuje i sám zjev prodávání dětí bez ohledu na to, к jakému účelu jsou děti prodávány. V jižních Čechách i v zemích alpských jsou prodávány na určitou dobu na práci, tedy к účelu, který sám o sobě není nemravný. A přece i toto zadávání dětí příčí se i mravnímu i právnímu nazírání modernímu. Ale lid ve zjevu tom nevidí žádné anomalie, ničeho nepříslušného nebo docela nemravného. Je patrno, že zde se nazírání lidu, právní i mravní, velmi odlišuje od názorů vrstev společensky rozhodujících (t. j. předem od názorů inteligence). Lid je konservativní i ve svých názorech právních a mravních. A toho právě také projevem je obecné mínění, s nímž se v lidu opět a opět setkáváte, že rodiče si mohou s dětmi dělati, co chtějí. V životní praksi aplikuje se uvedené nazírání lidu nejen při výchově, při volbě povolám dítěte a pod., nýbrž i po stránce hmotné. A tu jedním projevem mínění o otecké všemoci je prodávání dítěte — ovšem ve zmírněné formě, totiž prodávání práce či jiné činnosti dítěte na omezenou řadu let ve prospěch rodičů. Autor dobře upozorňuje, že příčí se podobné jednání ustanovením zákona (dle § 1149 obč. z. je majetkem dítěte, co si dítě vydělá vlastním svým přičiněním). Tím spolu implicite ukazuje dr. Gebauer na jeden z rozdílu mezi právním nazíráním lidu a psaným právem.

Spisek má však i další význam pro poznání života lidu a předem lidové mravnosti v určitém dosti rozsáhlém okrsku, jejž obývá asi 31 tisíc obyvatel. Dr. Gebauer zjistil svědomitým a namáhavým sestavením dat úředních a korekturou jejich dle vlastní, osobně sebrané statistiky, kterou pečlivě dokládá, že dle vší pravděpodobnosti as 5% všeho obyvatelstva jednoho ze čtyř postižených okresů, a sice Nechanického, oddává se v určitém věku (mezi 14 až 25 léty) potulnému šumaření. Mzda roční, kterou, pokud jde o děti, berou rodiče, obnáší 80—180 kor., u pokročilejších 200 — 280 kor. (Tito ovšem berou po pravidlu mzdu sami.) Kolik bídy a utrpení provází východočeské harfeníky na jejich pouti světem (zajdou kolikráte až do Mandżurska i Číny), netřeba zvláště vyčítati. Závažnějším pro národ než utrpení jednotlivce jsou jeho doprovody : zamoření části obyvatelstva celého určitého kraje nemocemi (většina zvi, děvčat se vrací nakažena venericky) a degenerace — neboť rodiče mravně schátralí a tělesně oslabení nemohou míti a vychovati potomstvo zdravé. Harfenictví je takto hotovým národním nebezpečím, které si zasluhuje, aby bylo pozorováno, jak učinil dr. B. Gebauer v partiích zjev stanovících s přesnou methodou vědeckou a v partiích politických t. j. ukazujících, jaký by měl býti zdravý stav a jaké cesty к němu, s hlubokým a působivým

*