str. 178
lidé a »polazenik« (první host o vánocích) a někdy i každý host o vánocích donáší do domu každý jednotlivě po menším badňaku, které stojí před domem, a nejprve jím prohrabává oheň na ohništi a potom jej přiloží do ohně (a to upomina na někdejší povinnost každého i domácího i cizího, aby v době těchto slunečních proměn dával pozor, aby udržel se oheň v domě); 3. že jest ve mnohých krajích obyčej, že se hlavní badňak každého dne vánočních svátků znovu přiloží na oheň, někde se zachovává až do Nového Roku, (Malého Božiée). Že badňak v některých srbských krajích (na př. na Černé Hoře a v dalmatském Přímoří) nazývá se i »veseljak« a že se o něm neříká »pregoreo«, nýbrž »preveselio se« (Rovinskij Černog. II. 2. str. 175) jest opět důkazem, že badňak se svým plamenem a teplotou byl hlavním činitelem při veselém oslavování znovuzrozeného slunce. Máme-li nyní na mysli to, že upotřebení badňaku spadá v onu dobu, kdy nedostatek slunečního tepla a světla nahrazuje se ohněm ze dřeva, může se rozuměti velikému uctívání, které se prokazuje badňaku, a jeho personifikaci.
Jako největší poleno, kterým se udržuje oheň, jest badňak v každém domě do jisté míry zástupcem slunce, a poněvadž i v něm vidí se tatáž síla, kterou má jen božstvo — slunce, jest přirozeno, že se к němu člověk obrací jako к vyšší bytosti a že mu prokazuje zvláštní poctu. A když člověk na tomto stupni víry hledí na některé předměty, jako na sídla svých bohů, tu je i personifikuje.
Tím řekl jsem, jak se dívám na »badnak«. Pokládám jej zejména za fetiše. Poněvadž fetiš zajisté jest předmět, ve kterém lidé víry naprosto primitivní hledají sídlo nějakého ducha neb božstva, věří proto, že tento předmět má moc nadpřirozenou. Že badňak patří mezi ty předměty, jest patrno mimo to, co bylo dosud řečeno, ještě z mnohých lidových pověr o fetišské síle badňakových částí i jeho třísek i oharků. I Trojanovič uvedl ve své knize více takových pověr a sám také připomenul (str. 14), že ve všech těch případech jest »badnak pravi fetiš«. Ale jest škoda, že se při této myšlence nezastavil.
Náš badňak, jako fetiš má tu zvláštní a charakteristickou vlastnost, že musí se rozhořeti na ohni a že aspoň hořením nabývá pravého významu. Hoření badňaku tedy neznačí přinášení oběti, nýbrž je to prostředek, kterým se vyzývá v badňaku síla, podobná sluneční, tedy ona síla, která jest v něm skryta a která jest hlavní příčinou, že se pokládá a ctí jako část sluneční moci.
S toho stanoviska jest správná ona druhá část tvrzení Trojanovičova, že badňak hraje nebeskou scénu na domácím ohništi, a proto se to každý rok obnovuje, a že badňakova síla netrvá déle jednoho roku. I tato dočasnost jest také jednou z hlavních známek fetišských. Jovan Erdeljanovič.
*
Ludwig Felix Weber Märchen und Schwank. Eine stilkritische Studie zur Volksdichtung. Inauguraldissertation. Kiel 1904 str. 82.
Spis. chce ve svém spisku přesně rozlišovati báchorku (»Märchen«) od povídky žertovné (»Schwank«) a pokouší se charakterisovati do podrobností naprosto odlišnou stilistickou stavbu obou. Liší se od sebe rázně jak obsahem tak formou vnější i vnitřní. Nadpřirozený svět jest vlastním světem báchorky. Báchorka má pevnou a dosti určitou stavbu, formu, skládá se z většího menšího počtu článků, řadících se к sobě řetězovitě. Ovšem se mohou tyto články libovolně vyměňovati, ale jednota hlavní osoby se musí
