zachovati. A dále seřaďují se, aniž by se přechod od jednoho článku, motivu к druhému náležitě odůvodňoval. Mívá ovšem též povídka žertovná tuto stavbu řetězovitou, ale tu jest prý sraženo, nahromaděno několik jednotlivých povídek takových, které měly a namnoze ještě mají zvláštní život, zvláštní existenci. Spis. poukazuje tu na Grimm KHM č. 61. Bývají v té látce nesmírně rozmanité mnohé motivy nahromaděny, ale přece dá se i v ní stanovití více méně pevné schéma. Srv. ku př. Kulda II. č. 109. Pastýř zabil jedinou svou krávu, pohostil jí celou ves, ale sousedé nechtěli mu ji nahra-diti. Neměl nic než kůži s té krávy, sešil ji, vsypal do ní sršňů, zašil ji, vzal si ji na záda a šel do světa štěstí hledat. Na noc přišel к sedlákovi. Selka, která sama byla doma, dlouho se vzpírala, ale přece dala mu nocleh. Pozoroval, jak selka vdolky a bábovku schovala do almary, husu strčila do trouby, džbán s vínem ukryla pod ložem. Za chvíli přišel pán jakýsi, ale sotva začala mu snášeti jídlo, zabušil kdos na dveře. Pána zavřela rychle v síni do staré almary a otevřela muži, který se nenadále vrátil. Nedala mu nic jisti, že prý nic neměla nachystáno, a šla sama spät. Muž zavolal si noc-leháře z pod lavice. Pastýř řekl že má v kůži proroky, položil kůži na stůl, bouchl do ní kyjem, a prorokoval, že v almaře jsou vdolky a bábovka, v troubě že jest husa, pod ložem džbán s vínem. Draze pastýř prodal proroky a vyžádal si к tomu ještě onu starou almaru ze síně. Ráno odvezl almaru na trakaři; když dojel к mostu, řekl, že ji hodí do vody. Pán ozval se z almary, že mu dá 500 zlatých. Pastýř koupil si nyní krávu a měl se dobře. Sousedé vyzvídali, kde tolik peněz nabral. Že prý onu kůži za 500 zlatých prodal na trhu. Sousedé pozabíjeli všecky své krávy, ale za kůže dostali sotva po pěti zlatých. Sousedé se mu nyní mstili: postavili mu vědérko kravinci naplněné na práh, aby se naň svalilo, až by ráno dveře otevřel. Než nestalo se tak. Pastýř odvezl vědérko do města, složil je ve skladě kupeckém a odvezl si jiné vědérko těžší, plné peněz. Když zvěděli sousedé, kolik peněz utržil za vědérko kravinců, dovezli též bečky naplněné kravinci na trh. Potom usnesli se, že pastýře strčí do bedny a hodí ho v bedně do vody. Bednu pustili po vodě a pastýř křičel co měl hrdla »já nebudu fojtem«. Na břehu pásl volař voly, přitáhl bednu к břehu, pastýř vyskočil z bedny, volař vskočil do ní a křičel »já budu fojtem«. Pastýř zahnal si 4 voly domů. Sousedé šli dolů po vodě, aby viděli, co dělá pastýř; slyšeli jak z bedny se volalo »já budu fojtem«, bojíce se, aby se jím nestal, házeli po bedně kamením, až voláka utopili. Doma řekl jim pastýř, že prý našel ty voly na louce pod vodou, když ho chtěli utopiti. Nyní fojt první a všichni sousedé za ním skočili na onom místě do vody. — Verse slezská ve sbírce Slámově se poněkud odchyluje: obecní pastýř udělal si dřevěnou krávu a tu nosil na hřbetě. Když jednou se mu krávy rozutíkaly do obilí, popadl svou kravičku dřevěnou na rameno a vyháněl krávy z obilí. Hospodář mu nadával a konečně mu krávu jeho rozbil. Musel mu pak dáti jinou. Pastýř ji zabil, pozval na hody celou vesnici a kůži prodal stejně jako u Kuldy, jen že pána-zlého ducha ještě ze síně vyhnal svými proroky. Následuje pak hned scena, jak ho. v pytli chtějí hoditi do rybníka. Místo něho vlezl žid do pytle, že chce býti pánem nad tou dědinou. Sebral pastýř jeho stádo volů. Sousedé s fojtem prvním naskákali do vody, kde je prý pastýř našel. Tento motiv s dřevěnou krávou ovšem valně pozměněný nalézá se v jiném spojení v slovenské jedné pohádce Dobšinský II., 79 sl.

Vedlo by nás příliš daleko, kdybychom v rámci recense chtěli na jednotlivých povídkách demonstrovati, že spis. uvedeného spisku nemá pravdu,