a sil jeví se jak pouhý chlubil, vystupuje v postavě krejčího a j. Figurou toho druhu pohádkového jest nebeský vrátný Petr, ošálený čert aneb smrt na jeho místě. Zvláštní odrůdou toho »schwankmärchen« jsou pohádky zvířecí. Konečně připojuje se ještě několik slov o poměru mezi pohádkou zvířecí a bajkou zvířecí.

Spisek tento jest nikoliv bezcenným příspěvkem к hlubšímu poznání rozsáhlého tohoto odvětví lidových tradic. Snaží se o hlubší prozkoumání formální stránky pohádky, hledí rozlišovati určité druhy lidových povídek, odvažuje se až к řešení nejdůležitější otázky o jich původu. V této snaze ztroskotal ovšem spis,, neboť operoval s příliš nedostatečným materiálem.

Mimo některé sbírky německé (br. Grimmů, Müllenhofovu, Ulrich-Jahnovu a sbírku z východního Holštýna) použil jen ještě Asbjörnsenovy sbírky nor-véžských pohádek, Schleicherovy litevských, Hahnovy řeckých a albánských, Gonzenbachovy sicilských pohádek; mimoto ještě sbírek starých německých povídek. Z odborné literatury měl po ruce pouze spisy Benfeyovy a Köhle-rovy. Příliš tedy nepatrný byl materiál pro řešení tak vážných a těžkých otázek. Ale spis aspoň pohnul jimi a dal snad jiným podnět к jich řešení.

Ze středu našeho odešel navždy muž, jehož zásluhy o český národopis jsou veliké a trvalé. Patřil к n ej šťastnějším pracovníkům svého odboru; v Brně již záhy přikloniv se к vlastenecké obci literární nabyl velké vážnosti, každá jeho práce vítána s nadšením, povzbuzován, vybízen a žádán za další. Nikdy se mu nenedostávalo spolupracovníků horlivých a svědomitých, kteří i mnohaleté sbírky své mu nezištně odevzdávali, takže materiál zvláště písňový a jazykový přerychle rostl mu pod rukou a on mohl své vlastní sbírky velmi platně a bohatě doplňovati. Tak záhy již jméno jeho počalo se ozývati i mimo Moravu a vážnost jeho i v literární obci české rychle stoupala. К tomu přispěly zejména jeho první články o skladbě české, pro niž měl tak citlivý smysl jako málokdo z ostatních. Slýchalť od mládí ve svém rodišti (* 16/111 1837) Mlatcově u Zlína čistou mluvu lidovou, к níž ani živel germánský ani maďarský nedosahoval a která po psychologické stránce podstatně liší se ve svůj prospěch od nářečí periferních. Také tu v rodné hospodě v mladém studentu probudila se láska к lidové písni, jejíž nejpěknější květy jímaly ho o svatbách a muzikách při stole i v tanci, sborově i po jednotlivu. Tu i kroj, zvyky a obyčeje mimovolně připoutaly к sobě vnímavou duši jeho a připravily půdu pro budoucí jeho studia folkloristická.

Co do smýšlení patřil Bartoš až do své smrti к vlasteneckému kruhu šedesátých let, jeho názory byly spíše romantické nežli realistické, jeho pojetí literárního úkolu spíše citové nežli rozumové, proto u něho převládá touha nad výkonem, nadšení nad chladnou rozvahou: odtud ono zvláštní kouzlo, jímž ovládal kruh brněnský. Literární povaha jeho je měkká a passivni, onť nerazí nových drah svému studiu, nebuduje nové methody ve svých prácech, nýbrž snaží se zachovati v pěkném pořádku a přístupné úpravě vše, co mluví pro hezké stránky lidu a co zejména je jakýmsi němým oddůvodněním