se Bartošovi od ministerstva vyučování dvouleté dovolené (1883) a poněvadž byl svoboden, mohl volně disponovati časem i penězi к účelům studijním. Tato sběratelská činnost je rozhodným momentem v jeho životě. Na kříž prošel Moravu a Slezsko a vlastním sluchem a zrakem vnímal vše, co bylo v jakémkoli vztahu к jeho studiím, seznámil se osobně s řadou mužů. kteří stali se mu "pomocníky přímo i nepřímo, takže s bohatou žní a velikými zkušenostmi vrátil se do své studovny. Práce ta byla požehnána a Bartoš z ní těžil až do smrti.

Jeho Dialektologie (díl I. 1886 а II. 1895) objímá celou oblast českého jazyka na Moravě a ve Slezsku a podává v stručných rysech všecka nářečí, podřečí a různořečí. Oba díly značně se od sebe liší zpracováním, a druhý rozhodně předčí první. V něm snaží se přesněji zachycovati odstíny téže hlásky, ač ani tu neprovedena věc úplně, patrně pro nesnáze, které se při tom naskytují každému pracovníku. Poněvadž chtěl Bartoš míti Dialektologii zároveň příručkou pro učitele národních škol, činil této pedagogické stránce ústupky, které ovšem nesrovnávají se s přísnou methodou vědeckou, což sám dobře znal, a správně vytkl, že má býti jeho spis pouze pramenem pro vlastní vědecká studia. Nicméně je tento spis jeho základním dílem a po mém alespoň soudu nejlepšíma ne j propracovaně j š ím. Vněm vedle vlastního obrazu nářečového jsou základy к dialektickému slovníku, jsou tu základy syntaktické a důležitý materiál pro studium psychologie řeči lidové na Moravě (a české vůbec). V obrysech zachycena jsou všecka nářečí — pokud mi dovolují mé studie se vysloviti o tom — správně a zbývá pouze, aby nejdůležitější střediska nářečová podrobena byla speciálnímu studiu a tak vyplněna kontura pevnou rukou načrtnutá.

К »Dialektologii« druží se jako její podstatný doplněk Dialektický slovník moravský (svaz. I—II. 1905—-6) vydaný Českou Akademií. V něm otištěn všechen lexikálný materiál z Dialektologie a rozličných sbírek autorovi zaslaných i s obrázky, pokud к objasnění pojmovému již při vydání Dialektologie se jich ukázala potřeba. Je to první spis toho druhu u nás a ačkoli podává množství látky již jinde vytištěné, přece má velikou cenu a je dílem velmi záslužným. Jen s tím nelze se mi spřáteliti, že odstoupil Bartoš od diakrise hlásek přijaté v II. díle Dialektologie, čímž vědecky nesmírně stížil jeho užívání právě dialektologovi, a zdá se mi, že tím sám vyslovil některou nedůvěru к takové diakrisi vůbec. Za to jazykový poklad tu uložený a vyložený je opravdu korunou Dialektologie a jazykových studií Bartošových vůbec, dílo to svědčí o vzácných vlastnostech učencových a zůstane krásným pomníkem životních jeho studií.

Že na tomto díle jako celku o sobě pracoval autor 20 let, o tom svědčí článek v »Komenskem« z roku 1885: Ukázky z věcného slovníku dialektů moravských právě tak, jako článek Nářečí zlínské v »Časopise Matice Moravské« vyšel skoro o 20 let dříve nežli II. díl Dialektologie. Leč nemíním zde pouštěti se do vyčíslení jednotlivých článků, toť bude úkolem podrobného rozboru jeho činnosti vědecké.

Jsa od roku 1876 redaktorem »Casopisu Matice Moravské* měl tu výbornou příležitost uveřejňovati drobnější studie a menší látky folkloristické, ale i »Osveta«, »Obzor« a j. časopisy uveřejnily velmi pěkné přípravné práce pro větší díla. Článkem Ze života lidu moravsého (1877—8) obrácena byla v širších kruzích i v Cechách pozornost к Bartošovým studiím, takže Naše děti (1888) nalezly již půdu úplně připravenou. Jest to práce velmi zajímavá ani ne tak historickým zachycením života nynějšího dětí na Moravě