jako spíše zorným úhlem, jímž proniká psychologický základ tohoto života. Ač nebyl otcem rodiny, měl Bartoš neobyčejně jemný smysl pro vnitřní i vnější činnost mládeže a lásku svou к ní osvědčoval sic neokázale, ale za to tím mohutněji. I později vždy rád se vrací к těmto tématům a doplňuje, co byl v tomto spise shrnul. Ve svém spise Moravská svatba (1892) snažil se co možná věrně znázorniti nejdojímavější radostnou slavnost lidovou provázenou říkáním, zpěvy a obřady. Ze svého přičiňuje tu co nejméně, právě aby zachoval zpravodajský ráz spisu.

Velké toho způsobu práce Bartošovy jsou Lid a národ I —II (1883—85) a Moravský lid (1892). V obou spisech snaží se zachytiti lidový život moravský od kolébky až po hrob, líčí věrně dle skutečnosti, ač ovšem dívá se na vše se svého ideálního stanoviska a tak i černější stránky povahy lidu snaží se posta-viti do méně příkrého světla. Tato díla mají velikou cenu historickou, ale neméně důležitá jsou po stránce jazykové a filosofické, protože spisovatel osvětluje nám i vniterný život lidu, jeho názory na okolí i na svět vůbec, jeho život náboženský i společenský, jeho popudy a výklady činnosti soukromé i veřejné, jeho pojímání poměrů právních a j. Tyto práce řadí se hned za jeho jazykové studie a kdo bude jednou oceňovati podrobně povahu literární činnosti Bartošovy, bude zejména к nim se muset obraceti o doklady a z nich čerpati náležité poučení.

Teprve na třetí místo kladu nejobjemnější jeho práce o písních. Již v Těšíně zapisoval si mladý professor písně, jakých doma neslýchal, ale zase teprve více než po desítiletí došlo к vydání první nevelké sbírky Nové národní písně moravské (1882), kterou učinil počátek veliké činnosti sběratelské. Již v této sbírce však se ukázalo, že Bartoš neměl času podrobněji a důkladněji vyšetřiti dílo Sušilovo, což zůstalo i pro vši další jeho činnost písňovou nedostatkem, jenž jej i jeho přátele zaváděl к nedosti důvodným závěrům. Po vyzvání přátel a milovníků písně jakož po dvouleté cestě Moravou a Slezskem nakupil tolik látky, že r. 1889 vydal ji v objemném svazku Národní písně moravské v nově nasbírané. К této sbírce přičinil obsáhlý úvod o lidové písni, který je velmi vlastenecký, ale nikterak vědecký a v němž zejména klamně znamenitá sbírka Erbenova naprosto nedoceněna i po stránce hudební, jíž byl náš sběratel výtečným znalcem. Ani tímto svazkem však neukončena sběratelská činnost písňová, naopak látka rostla Bartošovi přičiněním jeho přátel pod rukou a tak jal se znovu vedle jiné práce i tuto látku urovnávati v běžná oddělení a ovšem již ani věk fysický ani rozsáhlost látky nedovolovaly mu vše důkladně upraviti a srovnati s již uveřejněným materiálem. Dílo pod názvem Národní písně moravské v nově nasbírané (díl I. 1899 а II. 1891) vydala Česká Akademie. Sbírka obsahuje 2057 čísel na 1196 str. a je tudíž ze všech sbírek českých písní nejroz-sáhlejší. O druhý díl má největší zásluhu L. Janáček, výborný hudební znalec písní moravských. Zásluha Bartošova o píseň lidovou je nepopěrna; ale vytištění poslední sbírky umožněno pouze tím, že Česká Akademie se ujala vydání rozsáhlé práce svého řádného člena. Tím zachráněno před dalším zapomenutím mnoho set variantů písní již známých, zachováno množství nových krásných nápěvů a také nových textů. Bartošovo jméno nerozlučně jest spojeno na všecku budoucnost se studiem české písně.

Úzký rámec nekrologu nedovoluje podrobného rozboru činnosti zvěčnělého, jehož snahám náleží čest a jeho činnosti vavřín. Jimi vstoupil do řady oněch mužů, již dobyli si nesmrtelnosti, neboť pokud bude studium jazyka a života českého lidu vůbec a na Moravě a ve Slezsku zvláště živým pra-