str. 208
A zachvátila nás veliká prípadnosť,
ver sa nám narobiła veliká škoda dosť.
Vychovali sme si doma súcú jalovičku,
tak sme ju rádi mali, ako laštovičku.
Počala nám ručať', ušla šírým svetom,
tak sme ju utratili, jak by ta šla vetrom.
Už sme ju pohledali po šetkom okolí,
len milí priatelkovia u vás sme neboli.
Tak sme nadišli к vám, do vášho poctivého domu,
byste nám poradili; prosíme vás o ňu.
Veď je tomu příčina šecka náš pán gazda,
lebo sa toho týka takáto vec každá.
Ale nach ho čert vezme aj so šetkou dušou,
len som milé priatelia najviac s tou prišou,
že byste nám prosím vás pravdu povedali,
či ste tu jalovičku dakde nebádali.
|
Nyní někdo se optá, zdali měla nějaké znamení a starejší odpovídá:
Mala hlavu farbenú a s červenou hlinkou,
len že sa jej to dalo zotrieť s bársakým oflinkom,
- - - - - - - - - - - - - - - -
Za to mi nepojdeme tak do mrcha reci,
len sa poshováráme pekne, jak sa svědčí.
Ale pan starejší ešče sa jich zpýtam,
len nach sa nehnevajú, veď jim aj onikám;
keby nám to, prosím ich, vďačne dovolili,
že by sme si tu u vás trochu zaskočili.
Ak nám to pan starejší vďačne dovolíte,
budem z toho velmi rád, ako ta hus v žite.
No páni muzikanti s jeho dovolením,
čo si já aj rozkazem, s tím zle neučiním.
|
Po té zpívá a hraje se píseň známá i u nás:
Povedz že mi, moja milá, povedz,
kde ty zajtra na travičku pojdeš.
ta ja pojdem, pojdem, do vášho celina,
tam je pěkná, drobná jatelina.
Keď ty budeš jatelinku kosiť,
ja budem ju domou kraukám nosiť;
keď už bude šetka, šetka pokosená,
potom budeš moja mladá žena.
|
Po tom — již pozdě v noci — zažehne družba tři svíce mezi prsty a vodí nevěstu třikrát kolem klady, při čemž světlo nesmí shasnouti. Na to ji zavede do komory zároveň s ženichem, posadí na lavici nebo na postel, a jedním rázem strhne jí vidlicí partu i věnec. Při tom pod okny zpívají:
Ztratila som partu, zelený veniec, najšou mi ho družba, švarný mládenec;
|
|
