A hned na to :

Když sejmul partu, rozpletl družba nevěstě též vrkoč a tkaničku, kterým byl zavázán, »tráčok« dá družici, aby se brzo vdala.

Pak zouvá nevěsta ženicha; ten úmyslně čižmu nohou zadržuje, někdy i ucpe plátnem, a škádlí ženu, že ho nedovede ani zouti. Když konečně jednu nohu ma volnou, má si s druhé nohy sám botu sejmouti a poněvadž zatím má nevěsta právo botou ho tlouci —- prý poprvé a naposled — tu ovšem dlouho neotálí. Pak zůstanou sami.

Ráno když novomanželé vstali, umyjí se společně a muž otře se o ženino oplecko a žena o jeho košili. V umývadlo jim naházejí také peníze — pro štěstí. Pak mladou ženu zavíjejí t. j. ustřihnou jí vlasy, připevní »kytku« a »dlhý ručník«. Takto vystrojena jde do kostela bez muže, provázena jsouc jen první svatvicí a družbou, jenž nese na čekaně kus masa a »mrváň« ; je to plat panu faráři. Tomuto obřadu se říká »ide na vácku«. Po krátké pobožnosti vrací se zpět. Na podstěně vezme si s »valovcoka« t. j. s válu jablko, aby dobře jedla, a do náručí jí dají tři polínka, aby měla brzo děti. Pak ji družba vede poprvé do chýže. Zde dostane ozdobný koláč »radost-ník«, a v uzlu lískovce, s nimiž třikráte obíhá kolem stolu, při čemž ji družba honí. Když ji chytí, rozhází lískovce a radostník rozdá hostům. Pak se tančí a hoduje. První tanec, »verdunk«, tančí s mužem, jiné, jako s »ru-cnikom«, tančí s novými příbuznými. Svatebníci rozcházejí se až ve středu hojně obdarováni.

(Pokračování.)

O. Hostinský, Česká světská píseň lidová. Úvahy národopisné a hudební. Knihovna Českého Lidu IV. V Praze 1906. V., 98.

Objemem neveliký tento spis Hostinského má v nejednom směru cenu základní práce, znamenající etapu v bádání o tomto předměte. Tento význam pak kniha podržuje i přes to, že mimo některé dodatky neobsahuje nových věcí, nýbrž jest pouze otiskem starších článků. Za první část (Úvahy povšechné) otiskuje Hostinský svou základní stať z prvního ročníku Českého Lidu »O české písni lidove«; druhá část (Rozbory některých skupin písní) obsahuje dva články z téhož časopisu (III. а V. ročníku), třetí (Dodatek) pak stať »O prosodii a rhythmice českých písní lidových* ze Sborníku Národopisné Spol. Českoslov. T. Už formální sjednocení a separátní vydání těchto článků má velký význam, neboť činí je přístupnými i kruhům širším, stojícím mimo hranice národopisných zájmů, zde tedy zejména hudebním. Z knihy však teprve náležitě jest patrna ucelenost Hostinského práce v tomto oboru a sice věcná i methodická. Nemáme tu ani stopy po rozháranosti