Národopis na Drážďanské výstavě.

Od května do konce listopadu trvá letos v Drážďanech třetí německá umělecko - průmyslová výstava. Protektorem je saský král, presidentem saský princ, ve výboru zasedají umělci vedle obchodníků, průmyslníků, úředníků a duchovních. Rozdělena je výstava ve tři velké oddíly: A) Umění a umělecké řemeslo, B) umělecký průmysl, C) dělnické příbytky a zvláštní stavby. První oddíl, základní, umístěn je ve 219 místnostech hlavního paláce a pak »saskeho domu«, druhý oddíl ve dvou velkých samostatných stavbách, třetí objímá celou skupinu samostatných staveb; doplňuje jednak dle základního plánu dva první oddíly, jednak obsahuje soukromé exposice umělců a průmyslníků, kteří se к výstavě připojili.

A) německý národopis zastoupen je především v hlavním paláci zvláštní souvislou exposicí lidového umění v síních 143 —157. V oddělení B) zvláštního oddílu národopisného není. Z oddílu C) dalo by se národopisem rozuměti po stránce sociální ono velmi živě projevené úsilí po zdokonalení dělnických bytů od nejchudších až к zámožnějším, jež znamená zároveň snahu po zdokonalení denního života, celého vůbec okolí, v němž nebohatý člověk z lidu žije, po účelném přetvoření, zjednodušení a zumělečtění těch potřeb, bez nichž nemůže ani nejprostší rodina býti, a které dnes jsou většinou jen špatnými, drahými a nevkusnými napodobeninami i odpadky toho, co se produkuje pro vrstvy zámožnější, bez ohledu na účelnost a praktičnost v poměrech chudších. Úpravou vesnické školy, dělnických domků (jak je vystavuje na př. zemský pojišťovací ústav v Královci a j.) neb dělnických bytů zařízených drážďanským úsporným a stavebním spolkem, není hleděno ani к tradici starší, ani к lidovému umění, než jen к moderní účelnosti, pohodlí, láci, zdravotním požadavkům a vkusu. Aplikace lidového umění a vkusu projevena naopak jiným, přepychovým způsobem, samostatně zbudovaným objektem, nazvaným »Vierländer-Haus«. Postavil jej »Verein für Vierländer Kunst und Heimatkunde« na základě lidových motivů i v plánech budovy i ve vnitřním zřízení a výzdobě. Ukazuje jím, jak lze vytvářeti moderní umění v duchu lidovém, navazovati na domácí lidovou tradici. Výstavní komitét rozřešil tak v rámci plánu výstavního šťastně problem, jak ukázat onen trojí proud, jenž ovládá současné studium národopisné: úsilí vědecké zachovat sbíráním a demonstrovat účelným upravením staré umění lidové; úsilí sociální, jak prakticky povznést pomocí moderních vymožeností způsob denního života lidu v domácnosti a změnit účelně a vkusně prostředí, jež si vytváří; a konečně úsilí umělecké, jak ze starého umění lidového čerpat popudy a motivy к znázornění a umělému vyzdobení příbytků a domácností vrstev zámožnějších — jak uvést staré lidové umění dó nového uměleckého průmyslu.

S musejního stanoviska je oddíl vědecký nejzajímavější, třeba že je jednostranný, hledě především к lidovému umění. Vystavují spolky i jednotlivci z celého Německa, jednotnou úpravu pořídil však předseda, prof. O. Seyffert z Drážďan. Výběr je — nedostatkem místa súženého ohledem na poměr к ostatní výstavě — velmi omezen a v úpravě podléhá účel vědecký až příliš snaze dekorativní, ač tím exposice sama nabývá značnější přitažlivosti pro obecenstvo, plníc tak lépe vlastní svůj úkol. Podle stručné ale výstižné předmluvy katalogu má ukázati, »jak naivní umělecko-průmyslová činnost, pěstující ne svéráznost jednotlivce, než svéráznost místního podání, zůstává svěží v historických proměnách