slohu«. Mimo původní, samostatné výtvory lidového ducha má se ukázati též, jak lid dovedl spracovávat i stil přejatý úměrně svým potřebám a názorům. Účelem lidového oddílu jest »ukázati, že nám v lidovém umění, v jeho lásce к barvitosti, v jeho samostatném tvoření vyvírá omlazující pramen živého vzpruzeni«.

Vystavují Bavory, Baden, Hessensko, Saské Rudohoří, Elsasko, Westfalsko, Meklenburk, Východní Friesland, Východní Prusko, Severní Šlesvik, po většině společnosti národopisné, musea, ale také jednotlivci. Exposice jsou velmi nestejnoměrné a ani při obou výhradách nedostatku místa a omezení programem výstavním, nemohou býti nazvány soustavným výběrem německých národopisných předmětů celého Německa. Celkem je installováno pět zvláštních interieurů. Kabinet ze Schliersee v Bavorsku z roku 1810, selská světnice Elsasská z počátku 19. století, Westfalska kuchyně, Frieslandská kuchyně (světnice) a pokoj z r. 1637 ze Šlesvicko-Holštýnské vesnice Gjen-neru. Úprava je pěkná a živá, bez figurín, ale s pečlivými detaily a výběrem starých vzácností (nádobí, nástěnného táflování a malování, nábytku, nářadí atd.). Dojem trpí jen přílišným natísněním, bez přechodů vedle několika místností, jež jsou jen vyplněny samostatnými sbírkami malovaného a vykládaného nábytku (hojně) a drobnějších národopisných předmětů Ba-denska, Hessenska, Saska a Východního Pruska. Mezi těmito interieury a úhrnnými sbírkami z určitých krajů vyskytují se kolekce věcně spořádané.

Výstava počíná sbírkou výšivek, která je více než ubohá, jak počtem tak výběrem. Kdo zná naše sbírky československého vyšívání, stěží uvěří, že by se z celého Německa nedalo sebrati ani víc ani lepších věcí, byť i jen německého původu. Několik starých drobností, starých černých výšivek, mezi tím i známé; nikterak lidové pestré vzorníky vyšívací, několik kousků kožených, brkem prošívaných, zlomek práce kovovými řebíčky vybíjené a několik kusů pletených ze slámy, to je vše, co obsahuje neveliká skříň, svědčící až snad příliš macešsky o naprostém nedostatku oné barevné tvůrčí fantasie, z níž vykvetly ohnivé pestrobarevné květy našich výšivek a oné přeumělé dokonalosti žen našeho lidu, kouzlícího upracovanýma rukama divy bílého vyšívání a něžných krajek. Ani několik kusů domácího plátna v litevském oddílu neukazuje víc, než drobnou červenou ozdobu bez všelikého zvláštního umění.

Keramika dojista není zastoupena výběrem nejlepších kusů. V jednom oddíle (151) je sice zvlášť vystavena sbírka různé keramiky z celého Německa, Hessensko, Sasko, Bavory mají po malých kolekcích moderních i starých věcí mezi ostatním, ale soustavná sbírka schází. Sbírka krojová vůbec není pojata do programu. Ze scházejí úplně psané a malované knížky modlitební, u nás tak hojné a pěkné, je pochopitelno, poněvadž jich téměř vůbec není ani v jiných německých sbírkách. Dřevěné věci jsou zastoupeny — nehledě к dosti hojnému nábytku, kolébkám a přeslicím — několika zajímavými kolekcemi z Elsasská a severního Frieslandu. Ukázky pomalovaného domácího nářadí, hojná sbírka forem marcipánových (vedle nich vystaveno vždy pečivo jimi vyrobené), forem na máslo atd. Pozoruhodné jsou masky dřevěné — ač ukázka daleko nedostihuje sbírky musea Vídeňského — a kolekce vyřezávaných lenochů židlí. Originelní a zajímavá — ač asi z valné části ne právě lidového původu — je značná bírkas dřevěných škatulí z Meklenburska. Jsou to škatule z tenkého ohýbaného dřeva, toho tvaru, jaký i v Čechách o svatbách mezi lidem býval obvyklý a dosud se vyskytuje na Slovácku (viz Úprkový obrazy), ale pestré malování na nich je zvláštní: mají na víku obrázky a verše milostné. Jsou to patrně