str. 226
Putuje do inej zeme,
Putuje к otcom dávno zosnulým,
Ta kde my všetci pojdeme.
A my v žalosti za ním tu lkáme
Toho si pripomínajúc,
Že i my též tak všechno naháme
Dnes zajtra za ním spechajúc.
Za ním pojdeme, driev neb později
A len to po nas zůstane,
Co sme dobrého tu vykonali,
A viera že nás nesklame.
Manželka kvíli za svým manželem,
Syn pláče, otce narieka,
Nevěsta, také vnukové milí
Nemajú svojho starčeka.
Ale to čo vám on dobré nahal,
V čom vás cvičil, poučoval,
To nevzal sebou, bo vás čo manžel
I otec verne miloval.
On vám za příklad slúžil věrnosti,
Skromnosti, pracovitosti.
Pri ňom nebolo nižiadnej pýchy,
Nádhery, marnotratnosti. .
A veci tyto často přivodí
Lidí do záhuby časnej
A připraví jich driev lebo později
Také o spasení věčné.
Však dosť příkladů máme v živote,
Jako sa i u nás deje,
Otec sial, oral a nadobýval,
Syn nežnie ani neseje.
Otec sa snažil, aby zanahal
Domy, statky a majetky,
A syn neb dcera to vše premrhal,
Popredal — strovil za pletky.
A čo že 1'udí к tomu přivodí
К takovéto marnivosti?
Pýcha, nádhera býva počátek
Všech nešlechetných žádostí.
Pýcha pred pádom veždy chodieva,
Lidí v záhubu uvodí,
Často z boháčů činí chudobných
A na žebrotu přivodí.
Ale pokora a poníženost'
Toto sú křesťanské cnosti,
Ktoré mávajú za pokolení
Velmi dlhé trvácnosti.
I naš zosnulý sa nehonosil
Svým majetkom, svými statky
A veru nikdy netrpěl núdze
Ani žádné nedostatky.
On sa pridržal v ruchu, svojského
Verne kroja slovenského
A hněval sa, když videi niekde
V kroji i něco cudzieho.
A jako toto pěkná cnosť bola,
Hodná je i povšimnutí,
Neb zevnitrnosť i v jiných věcech
Často lidi balamutí.
Kdo svoj kroj zhodí, vec si potupí,
Otcovské zvyky opustí,
Ten lahko nahá i svoju víru
I Pána Boha se zpustí.
Lež náš zosnulý, jako byl stály
Vo věcech zevnitrnosti,
Takovu jisté dokázal stálost'
I к Bohu ve své věrnosti.
Služieval verne doma i v chráme
Bohu vždy, každého času,
Tým dával příklad mládeži v církvi
Držia sa božieho hlasu:
»Ať svieti světlo vaše pred lidmi,
By skutky dobré viděli,
By otce toho, jenž v nebi bydlí,
Všetci společné chválili.*
On verne konal svoju povinnosť
К církvi, ba i dobročinnost',
Во vedel, že vše, čo máme časné,
Jest len neskončená márnosť.
On co presbyter za mnohé roky
0 církev verne pečoval, Cerkevní schódzky, lebo konventy Vždy pilne navštěvoval.
Jako pri církvi tak i pri obci
Co výborník dobre radil
Neb i čo rychtář za viac roků
Obec. tuto dobre řídil,
Jeho porada a poučenie
Všade miesta nalézala
Pokudž len síla a moc duševna
Celo ho nezanahala.
Teď již spočívá tiše v pokoji,
Již vám viac neporadí,
Ni nespomůže pri všední práci,
Jako spomáhal za mladi.
Lež za věrnost svú, ktorou dosvědčil
Jak zevnitrne, tak v srdci —
Korunu on má slávnu života
1 po smrti obdržeti.
A hle toto jest krásné vítězství,
To jest to blahoslavenství,
Ktorého jen ti věrné obdrží
|
|
|
