Dr. Max Höfler: Weihnachtsgebäcke. Eine vergleichende Studie der germanischen Gebildbrote zur Weihnachtszeit. Wien 1905. (Lex. str. 77 а 13 tab.) — Ostergebäcke. Eine vergleichende Studie der Gebildbrote zur Osterzeit. Wien 1906. (Lex. 67 str. а 6 tab.)

Spis. svými spisy o kultu stromů a lesů a o lidovém lékařství též u nás známý, uveřejnil mimo četné jiné práce v odborných listech německých také studie o různých svátkových pečivech lidových. Z nich vznikly tyto dvě monografie, vydané jakožto doplňky к »Zeitschrift für ösferr. Volkskunde«. Obě práce jsou zajímavé a cenné hojnou a přesně zjištěnou látkou, kterou autor sebral, pečlivým utříděním všeho materiálu, doprovozeného vhodnými illustracemi, širokým rozhledem po rozsáhlém poli lidopisu vůbec a svědomitě citovanou literaturou. Druhá kniha vyniká nad první tím, že se nezabývá jenom pečivy germánskými, nýbrž chce býti srovnávací studií velikonočních pečiv vůbec. Úvodem ku prvé knize Höfler stopuje vznik a vývoj svátků vánočních, jež dle něho dobou se shodují s židovsko-babylonskou slavností narození boha Tammuza, který v slunečním kultu babylonském představoval vlastně Nový rok. Germáni neměli předkřesťanské slavnosti, která by byla obdobou vánoc, vědomost o dni zimního slunovratu vnikla к nim teprve od Římanů. Proto H. předem odmítá možnost, že by některá pečiva vánoční byla vznikla ze slavnosti slunečního terče. Nynější Vánoce byly Němcům kdysi slavností novoroční. Tato slavnost v době, kdy převážná část doby denní připadá noci, dle Höflera byla spojena s uctíváním mrtvých. Tuto thesi, základ, na němž jest budován téměř všecek výklad další, autor dokazuje mimo jiné na př. z věštění

0 dni sv. Tomáše (u nás se věští na Štědrý večer), zejména však z víry v rozličné bytosti, jež se v ten čas objevují (Schimmelreiter, wilde Jagd, Perchta-Holle), a z uctívání jich a jiných duchů obětními dárky. Takové dárky pro vegetační duchy H. spatřuje na př. v drobtech, které se pohazují pro ptáky na zahradě (jako u nás drobty, skořápky a kosti z ryby štědrovečerní) se slovy. »Bäumchen, hier hast du von Christfest ein Stück; gib es uns wieder und bring' uns Glück!« (u nás: »Stromečku, vstávej, ovoce dávej, je Štědrý den!«). To prý jsou dárky duchům (Seelengeister), vracejícím se na počátku nového roku, právě jako jest dárkem vodním duchům, vrhá-li se o Vánocích na Moravě (též v Čechách) pokrm do studně a dává-li se slepicím zobati pšenice, aby nesly mnoho vajec, čímž se slepice stávají účastny »an dem Segen der Kultspeisung« (str. 12.). — Zdá se mi, že mnohem pravděpodobnější jest starší výklad, který v dárcích stromům, studni atd. spatřoval prosté uctívání přírody v den, kdy se člověk těšil z její změny, a v zrní drůbeži podávaném viděl obvyklou — alespoň u Slovanů — názornou symboliku.

Uctívání mrtvých vyžadovalo dle Höflera usmiřovacích obětí a s nimi spojených hodů. К tomu se brala domácí zvířata, která tou dobou nejsnáze byla po ruce a nejlépe se к tomu hodila. V zimě to byl v úplný opak dnešních postních ryb, zavedených církví, vepř. Odtud prý posud jest u Němců vepřové maso o Vánocích a Novém roce ve zvláštní oblibě, odtud se vyškytá

1 pečivo, znázorňující vepře. *) Totéž však platí též o koni, jehož masa prý