*

Д. А. Сперанск1й: Кзъ литературы древняю Египта. Выпускъ I. Разсказъ о двухъ братахъ. Первоисточникъ сказатй о Коще'Ь, равно какъ и многихъ другихъ сюжетовъ народнаго словеснаго творчества. Текстъ древняго египетскаго разсказа въ русском перевода и его историколитера-турное значете. С. Петербургъ 1906, str. VIII. • (-- 264.

Staroegyptská pohádka о dvou bratřích jest v pohádkoslovné literatuře dávno známá a ve sporech o původu a stáří našich pohádek nezřídka bylo také na ni poukazováno. Spisovatel přeložil ji z Masperova vydání i s poznámkami slavného egyptologa, jak ji čteme v Masperově sbírce Les contes populaires de 1'Egypte ancienne2 1889 (Les littér. pop. des toutes les na-tions IV.). Zvláštním způsobem p D. Speranskij dodávaje literaturu speciální str. 25 — 27 právě toto vydání Masperovo neuvozuje. V další části svého spisu snaží se pak p. D. Speranskij dovozovati, že zmíněná povídka staroegyptská měla nesmírný vliv na vytváření lidových tradic ruských, pohádek i písní epických. A sice byly prý povídky staroegyptské zaneseny jednak přímo na Rus dávno před dobou kn. Vladimíra a Svjatoslava k »předkům Rusů« totiž ke Skythům, jednak nepřímo prostřednictvím řeckým. Toto všecko dovozuje spisovatel ovšem více nesen bujným talentem kombinatorským a vzletnou fantasií než skutečně vědeckými důvody. Není ani dostatečně obeznámen s vědeckou literaturou ani ruskou ani západoevropskou. Neví, že již dávno r. 1887 Kuzmičevskij-Dragomanov se dovolával staroegyptské povídky (nyní Розвдап Мих. Драгоманова II, 160), jak se mohl ostatně po-učiti ze spisu prof. Sumcova Современ. малорус. этнограФгЯ IL, 32) neví, že již Ralston v anglickém překlade ruských pohádek a po něm jiní W. A. Clouston Populäre Tales and Fictions IL, 347 st., A. Lang Mythes, cultes et religions 602, Cosquin Contes pop. de Lorraine I., 173 st. poukázali na shody staroegyptské povídky s tradicemi všech evropských národů a též s indickými tradicemi. Spis. přesvědčil se do té míry o správnosti svých domněnek, že napřed zahrnuje předem již peprnými výčitkami všecky, kdož by se odvažovali o nich pochybovat)', a že jest jat největším podivem, že dosud nikdo tyto přece jasné pravdy do něho neobjevil, tak že nemůže si to vysvětlovati jinak, než tím, že ruští učenci prý neznali povídku staroegyptskou, a západoevropští učenci neznali ruských tradic. I epickou tradici o Michailu Potykovi, kterou p. Speranskij uvádí v užší spojení se staroegyptskou povídkou, na západě evropském dobře znali. Již Felix Liebrecht připomněl ji v »Germania« V, potom v knize »Zur Volkskunde« 1879, str. 41 sl., a po něm dotknul se jí Gaston Paris ve svém pojednání »Die undankbare Gattin« v Zeitschrift des Vereins für Volkskunde r. 1903,. str. 141 (srov. i moje pojednání tamže str. 405). To, co tedy spis. praví na str. 204 své knihy, dosvědčuje leda velkou jeho neznalost odborné literatury.

Vedlo by nás to příliš daleko, abychom dopodrobna rozbírali všecky důmněnky, smyšlenky, nápady p. spisovatelovy a máme bohužel příliš málo místa v našem listě. Jeden, dva příklady stačí tuším, aby se čtenář přesvědčil, v jakém vysokém vědeckém kothurnu p. D. Speranskij vykračuje si ve své knize. Motiv o nadpřirozených vlastnostech srdce mladšího bratra